Chuť na hřích přehled

26.09.2019

Takový Zdeněk Troška v literatuře, aniž bych to myslel nějak zle. Největší problém jsem měl s tím, jak nesmyslně Veronika Černucká využívá cizokrajné lokality, ačkoli tuzemské prostředí by jí sedlo mnohem lépe. Podobně je tomu i s profesemi a reáliemi, jež záměrně uzpůsobuje vlastním představám, takže autenticita tiše pláče ve svěrací kazajce kdesi v zapomenuté místnůstce okresního blázince. Od toho se odvíjí nucené podbízení se pointě, s níž jako by autorka přišla vždy až na poslední chvíli, pročež zdlouhavý úvod a náznaky vedlejších linií zpětně postrádají smysl. Navíc všechno přesmíru kombinuje, častokrát až zbytečně a paradoxně očekávatelně. Je to jako vyprávět vtip, zamotat se do něj a pak se smát dřív, než přijde vyvrcholení. Na její obranu musím říci, že sem tam překvapí, ale čistě jen tou závěrečnou finesou, než celkovým vyzněním. U mě nejvíc zabodovala povídkou Expert na vraždy, vygradovaným kraťasem, který zbytečně nikam nezabředává. Jen toho nesmyslu na konci byla škoda.