O knize Červená planeta

„Na celé širé planetě se nenarodil svéráznější jedinec než můj otec.“ Joonatan obdrží naléhavý telefonát: babička je v posledním tažení. Mladík popadne otcovu vojenskou přilbu, nasedne do auta a vyrazí do Helsinek. Babička si myslí, že přijel její syn Mikko, ale Joonatan jí připomene, že Mikko je dávno po smrti, a zeptá se, jestli si o svém zesnulém duševně chorém synovi – typickém představiteli „hladovějícího umělce“ – dokáže vybavit něco dobrého. Babičce se do vzpomínání příliš nechce, a tak se Joonatan rozhodne vydat po stopách minulosti do svého i otcova dětství a sepsat svůj vlastní příběh: výsledkem je karnevalově barvitá, životem kypící tragikomická autofikce plná svébytných postav, krutých životních zkušeností zapříčiněných otcovou nezvladatelnou duševní chorobou, ale také nebývalého nekorektního černého humoru, který se čtenáři vryje pod kůži. Debut Joonatana Toly o schizofrenním otci je beletristický zásah elektrickým proudem přímo do mozku.... celý text

Kniha Červená planeta v seznamech uživatelů

(aktualizováno 1x za hodinu)

v Právě čtených	3x
v Přečtených	40x
ve Čtenářské výzvě	6x
v Doporučených	5x
v Mé knihovně	43x
v Chystám se číst	58x
v Chci si koupit	7x
v dalších seznamech	2x

Koupit knihu

Citáty z knihy (3)

„Otcův motiv k uzavření sňatku je tudíž pochopitelný, ale člověk se musí podivovat nad tím, proč pošuka jeho ražení chtěla za manžela matka. Pravda, vyrostla ve smrtelně nudné rodině z Vantaa a právě se rozešla s tím nejnudnějším mužem na světě, právníkem, který se ani nechtěl rozmnožovat. Možná v životě toužila po špetce vzrušení—a taky po dítěti. A po téhle stránce byl můj otec hotový zlatý důl. Na celé planetě se nenarodil svéráznější jedinec: byl pohledný a měl styl; užvaněný týpek s ďábelským úsměvem, kterým lidi uhranul a uměl „strhnout publikum“. Navíc mu to pálilo, intelekt měl ostrý jako neurochirurgův skalpel, a když byl zrovna střízlivý, působil příčetněji než průměrný člověk. Stručně vzato, otec byl, jak se tak říká, podmanivá osobnost. Matka navíc kdysi na škole zvítězila v literární soutěži, jejímž tématem byl boj proti alkoholismu—i to věštilo úspěch v roli umělcovy soukromé pečovatelky.“

„Otec vtrhl dovnitř jen v ponožkách, s vlasy plnými špíny a s otevřeným poklopcem a prohlásil, že si z celého dne ne pamatuje ani ň. Za dobu, co byl mimo, si obarvil svůj dlouhý copánek načerno a nechal si propíchnout obě uši. Jako by si teprve teď uvědomil, co se stalo, prohlásil: „Pro Kristovy rány, já budu asi doopravdy magor.““

všech 3 citátů najdete u autora