Bílí baroni II. přehled
Jiří Kučera
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377408/bmid_bili-baroni-ii-YlQ-377408.png
4
17
17
Co tam proboha vyvádíte, soudruhu majore?“ zeptal se náčelník hlasem, v němž se mísilo pobavené překvapení s podrážděním. „Proč jste mi nepodal hlášení vy, když jste tady? Mohl byste se mi prosím ukázat celý?!“ vyzval následně Petra nekompromisně. Petr roztáhl obě části závěsu od sebe jako rutinovaný exhibicionista baloňák a zjevil se před našimi zraky v kompletní uniformě i s brigadýrkou na hlavě, ovšem bez kalhot. Hubené čapí nohy vězely v podělaných kanadách a směrem vzhůru mizely v obrovských zelených vojenských trenkách. Ačkoliv závěs neuzavíral kout s umyvadlem hermeticky, přece jen až dosud do jisté míry zadržoval fekální odér. Nyní se molekuly kvasných a hnilobných plynů svobodně rozlétly do prostoru a inzultovaly naše čichové orgány s brutalitou tlakové vlny při výbuchu jaderné bomby.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bílí baroni II.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Víc chlastu, víc deprese, víc tragické než vtipné - taková byla doba. Skvělé čtení a poučení o době komunismu.
Tak tohle už není tak veselé čtení, jako první díl. Určitě jsou zde místa, kde se budete chechtat jako blázni (líčení, jak se jistá postava posrala po prejtu - to jsem až brečel:-D), ale většina už na mě působila trochu depresivně. Jistě, je pro to důvod. Autor líčí absurditu tehdejší vojenské služby ať už té zdravotnické, nebo té pohraniční, a je to vlastně jedno jaké. Ty šílenosti nejsou moc k smíchu, spíš k pláči. A závěr vás rovněž moc nerozveselí. Jsem ale moc rád, že jsem četl oba díly, opravdu to stojí za to a doporučuji!
Související novinky (1)
Knižní novinky (26. týden)
23.06.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bílí baroni II. v seznamech
| v Přečtených | 20x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 2x |
| v Mé knihovně | 32x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 2x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Zpočátku jsem byl skeptický k ambicióznímu názvu knihy, ale musím uznat, že je oprávněný. Dostal jsem další příznačný střípek do mozaiky habaďůry zvané socialismus, kterou tolik lidí ani po 35 letech svobody nedokázalo prohlédnout. Kniha se nečte lehko, a jelikož se v ní neustále pochlastává nebo přímo chlastá, je dobré při četbě něco lehce popíjet, což se mi osvědčilo. První třetina knihy je výborná a plná zřejmě z větší části pravdivých, ačkoli neuvěřitelných příběhů a scének, kterým jsem se často smál nahlas. Pak se hodně opakuje na daleko slabší úrovni, aby se posléze vzchopila k vynikajícímu, depresivnímu finiši, za který musím dát knize pět hvězdiček. Kniha by zasloužila proškrtat, ale autora musím obdivovat, protože nám zpřístupnil řadu polozapomenutých socialistických reálií, které budou mladším čtenářům připadat jako zlé pohádky, ale my, kdo jsme zažili vojenskou katedru a rok, v případě většiny nešťastníků pak celé dva roky vojny, víme, že to tak opravdu bylo. Spojení vojenského, komunistického a medicínského výraziva je opravdu unikátní. Portréty lampasáků a jejich motivace, mluva a činy jsou také věrně popsány. Těším se na první díl a doufám, že autor už píše třetí, neboť počátky 90. let v našem zdravotnictví byly určitě také výživné. Mohl bych z knihy citovat řadu skvělých ukázek, ale spokojím se s jednou nenápadnější, avšak o to příznačnější. "Nakrátko mne rozveselil jen zažloutlý list starého rozkazu nalezený na dně trezoru, na němž stálo, že se náčelníkovi politického oddělení plukovníku RSDr. Makoňovi uděluje týden studijního volna ke složení maturitní zkoušky, což mne tedy neobyčejně rozjuchalo."