Bílí baroni II. - Na hranice nikdy více přehled

Zpočátku jsem byl skeptický k ambicióznímu názvu knihy, ale musím uznat, že je oprávněný. Dostal jsem další příznačný střípek do mozaiky habaďůry zvané socialismus, kterou tolik lidí ani po 35 letech svobody nedokázalo prohlédnout. Kniha se nečte lehko, a jelikož se v ní neustále pochlastává nebo přímo chlastá, je dobré při četbě něco lehce popíjet, což se mi osvědčilo. První třetina knihy je výborná a plná zřejmě z větší části pravdivých, ačkoli neuvěřitelných příběhů a scének, kterým jsem se často smál nahlas. Pak se hodně opakuje na daleko slabší úrovni, aby se posléze vzchopila k vynikajícímu, depresivnímu finiši, za který musím dát knize pět hvězdiček. Kniha by zasloužila proškrtat, ale autora musím obdivovat, protože nám zpřístupnil řadu polozapomenutých socialistických reálií, které budou mladším čtenářům připadat jako zlé pohádky, ale my, kdo jsme zažili vojenskou katedru a rok, v případě většiny nešťastníků pak celé dva roky vojny, víme, že to tak opravdu bylo. Spojení vojenského, komunistického a medicínského výraziva je opravdu unikátní. Portréty lampasáků a jejich motivace, mluva a činy jsou také věrně popsány. Těším se na první díl a doufám, že autor už píše třetí, neboť počátky 90. let v našem zdravotnictví byly určitě také výživné. Mohl bych z knihy citovat řadu skvělých ukázek, ale spokojím se s jednou nenápadnější, avšak o to příznačnější. "Nakrátko mne rozveselil jen zažloutlý list starého rozkazu nalezený na dně trezoru, na němž stálo, že se náčelníkovi politického oddělení plukovníku RSDr. Makoňovi uděluje týden studijního volna ke složení maturitní zkoušky, což mne tedy neobyčejně rozjuchalo."