Aurelián přehled
Louis Aragon
Román o lásce mladého Pařížana k nesťastně provdané ženě z francouzského maloměsta je doprovázen rušnými obrazy společenského života francouzských intelektuálů mezi dvěma světovými válkami. Aurelián s Berenikou se po prvním setkání záhy rozcházejí, každý z nich volí jiný způsob života. Jejich další milostné i společenské vztahy jsou však tímto setkáním trvale ovlivněny. Podruhé se oba milenci sejdou až po osmnácti letech, v předvečer červnové porážky Francie v roce 1940.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1958 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Aurélien
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Aurelián. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (8)
Vrátila jsem se na známá místa v Paříži, do dekadentní společnosti a k Aureliánovi.
Vracím se sem v nepravidelných intervalech docela často a pokaždé se sama sebe ptám, proč nikdo doposud nedokázal zfilmovat příběh toho krásného a neklidného Francouze se smutným úsměvem? A přitom dobře vím, že právě Aragonův román je vlastně poezie napsaná v próze a že je nesdělitelná v jiné podobě, než v této knižní.
Toto byla první kniha, kterou jsem za život vzdal...pomalost, rozvláčnost, nesourodost a naprostá hloupost...škoda času.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Aurelián v seznamech
| v Přečtených | 50x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 80x |
| v Chystám se číst | 23x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1963 |  Aurelián |
| 1947 | Basilejské zvony |
| 2000 |  Irena |
| 1965 | Velikonoční týden |
| 1968 | Usmrcení |
Dle mého názoru velice zdařilý román, psaný autorsky vyzrálým, elegantním stylem, bez formálních experimentů, zcela v tradicích velké francouzské realistické prózy XIX. století.
Přitom cit pro lidskou povahu, pro každé její hnutí, jaký Aragon ve svém románu ukazuje, je opravdu mimořádný.
Vybavuji si dodnes, jak mistrovsky, s jakým vzhledem Aragon popsal setkání a zrod vztahu mezi Aureliánem a Berenikou. Psychologické jemnosti této pasáže se vyrovná snad jen setkání Vronského a Kareninové (Tolstoj), nebo dvoření Sorela a paní de Rênal (Červený a černý).
Případně mi utkvěla scéna na plovárně, kde jedva rodící se přátelství a sympatie okamžitě skončí, jakmile se dotyční obléknou a zjistí podle šatů a doplňků, kam kdo "patří" - ten do dělnické putyky a druhý do mondénní restaurace pro "high class"...
Abych však jen nechválil, onen zmíněný epilog s časovým skokem do čtyřicátého roku mi do formální struktury díla prostě nesedl, zdál se mi přeci jen zbytečným a hlavně melodramatickým prvkem, který přeci jen maličko pokazil jinak skvělý zážitek z modrého a bílého klenotu (tyto barvy mi text stále evokoval) této jinak vynikající prózy.
p.s. Pokud si pamatuji, v anketě nakladatelství Le Monde se román umístil mezi sto nejlepších románů XX. století (na padesátém prvém místě).