zuzka6050
přečtené 7
Dokonalé propojení
2022,
Jana Jánská
Thrillery čtu velmi sporadicky. Což je možná škoda, protože když už po nějakém sáhnu, hrozně mě to baví! A tenhle se za mě taky hodně povedl. Byť se mi v první třetině zdálo, že má kniha pomalé tempo a říkala si, kde je ten psychothriller, užila jsem si každou stránku. Pak už se to rozjelo a posledních 70 stran jsem přečetla prakticky jedním dechem (díky bohu za dlouhé dojíždění do práce, díky němuž jsem to mohla dočíst v klidu ve vlaku cestou domů). Zhruba od poloviny jsem žasla, jak se jednotlivé dílky pěkně propojují, až se to na konci spojí úplně všechno. Každej detail, co se v knize kdy objevil, měl svůj účel a souvislost s hlavní dějovou linkou. Příběh sledujeme z pohledu většího množství postav, takže v podstatě po jednotlivých scénách souvisejících s dějovou linkou. Žádná omáčka kolem. To za mě bylo super. Děj je navíc rozdělen po jednotlivých dnech, v nichž má každá postava svou kraťoučkou kapitolku. Z Daniny linky mi bylo popravdě místy fakt na blití, ale oceňuju, že se toho Janča nebála a napsala to takhle realisticky. U ostatních se mi líbilo, jak se každý vyrovnával s tragédií po svém. Umím si představit, že si to pustím v televizi jako dobrou českou detektivku.... celý text
Hodina psodava
2022,
Veronika Matysová
Verču znám z kurzů, které pořádá pro začínající spisovatele, a jichž se účastním již více než rok. Jsem ráda, že jsem se konečně dostala k její knize. I když je trochu zvláštní ji recenzovat. O Hodině psodava jsem slýchala často, četla ukázky a moc se těšila, až ji budu mít fyzicky v ruce. Verča nás na stránkách knihy vzala na smyšlenou planetu Fromor, na níž zuří válka mezi národy. A já od první stránky žasla, co všechno dokázala vymyslet. Předložila nám promyšlený svět s vlastní historií, která dávala smysl. Verču pry k napsání knihy inspirovala její skupina začínajících autorů na FB, z nichž většina píše fantasy. Tak to šla prostě zkusit. A za mě velká paráda! Postavy realistické, promyšlené prostředí a děj. I když se může zpočátku zdát, že čtete příběh o nenávisti dvou národů, o čemž jste už četli spoustu jiných knih, není to rozhodně tuctový příběh založený jen na tomto. Verča si s tím skvěle vyhrála, včetně odlišností jednotlivých národů. A s druhou linkou příběhu. Řetězec Osmi nenápadně probublává příběhem, až se na jeho konci zhostí hlavní role. Je to něco, kvůli čemu jsem po dočtení měla chuť obrátit na první stránku a začít od začátku. Nebo minimálně tuhle část. Mám špatnýho pamatováka na jména, a i když jsem tušila, že je to důležité a snažila jsem se si to zapamatovat, stejně se mi to nepovedlo a některé věci na konci mě zaskočily. Což je možná dobře, protože jiné jsem zase prokoukla už dřív. Ze začátku jsem se ztrácela v časových rovinách, ale jakmile jsem se zorientovala, četlo se to prakticky samo. Líbila se mi romantická linka, o níž by asi spousta lidí řekla, že tam téměř nebyla. Na mě to působilo přirozeně, nebyla tam vtlačená na sílu. A to je velké plus. Runa mi svou povahou vyloženě nesedla, i když jsem její smýšlení a jednání chápala. Ke konci mě celkem štvala. Možná mi něco uniklo. Vím, že vyrůstat ve světě nenávisti, a zažít to, co ona, člověka poznamená. Ale u několika jejích činů jsem se chytala za hlavu. Ostatní postavy ve mně taky dokázaly vyvolat spoustu emocí, ať už příjemných nebo ne. Celkem mi tam chyběly popisy smyšlených zvířat a rostlin. Mrzí mě, že nevím, jak vypadají. Celkově jsem si knihu velmi užila a můžu ji s čistým srdcem doporučit... celý text
