Tublatanka přečtené 1

Zpátky ve hře 2015, Michal Viewegh
odpad!

Velmi mě zaujmula kniha Život po životě, proto jsem se těšila na Zpátky ve hře. Těšit se příliš nemáme, očekávání přináší obvykle zklamání. Není nic těžkého používat prasácké výrazy, je to trapně podbízivé k prodejnosti, snesitelné či některými čtenáři alespoň trpěné v naprosto jiném sociálním prostředí. Zde je to jak pěst na oko. Chlapáctví to autorovi naprosto nepřidává. Oni vůbec klátiči, ať už opravdoví či ti na puse, pro mě chlapáci nebyli nikdy. Hodni obdivu jsou autoři, kteří jemně naznačí a hodně vzruší, zde je to přesně naopak. Náznak sebereflexe, sebezpytování a pokory ze Života po životě, na kterých rozvíjení jsem se těšila, je zde přidušován opět se na světlo boží mocně deroucím macho egem, které si za škraboškou fiktivní postavy vyřizuje účty a všechny ukřivděnosti. Občas se mazaně snaží toto skrýt jako že pohledem z druhé strany, ale zobáčky vah spravedlnosti jsou stále žalostně nevyrovnané. Čtenářsky úspěšná povídka o dovolené s nebožtíkem je vykradené téma, ale zařazením alespoň trošku přispívá ke skromně zastoupenému ženskému pohledu na věc. Zmenšující se manžel je skvělá alegorie, za tu pochvala. Nebudu zde psát, že už nikdy Viewegha číst nebudu, ale skoro tři kila za jeho pidi knihu už opravdu nikdy nedám.... celý text