TadeášPeták přečtené 1

Umina verze 2016, Emil Hakl (p)

Vytříbený jazyk, famózní imaginace, neskutečný flow. Často poslouchám knížky o fous rychleji, než byly nahrány. Když ze sebe ale David Novotný začal sypat Haklova slova, chvilku jsem si pohrával s myšlenkou o něco jejich tok zpomalit. Rozhodně nejde o kritiku přednesu, spíš o mou snahu zachytit veškerou barvitost, co se v Umině verzi schovává. Především v její první polovině je spád příběhu obrovský, zvraty nečekané, odbočky hravé, nápadité. Když se na jevišti objeví Uma, přijdou chvíle, které se za mě na úkor čtivosti příliš babrají v pocitech, ale to je samozřejmě ryze subjektivní. Konce jsou obecně těžké, ale tady mi konce přišlo vyleženě škoda – těžko říct, zda se tím autor snažil sdělit, že ve skutečnosti se nikdy nic neuzavře, anebo prostě nevěděl kudy kam. Každopádně už se těším na dalšího Hakla.... celý text