Sobis87 přečtené 22

Smrt Zajdy Munroa 2009, Nick Cave

Nick Cave ve Smrti Zajdy Munroa neustále balancuje na hraně mezi tragédií a groteskou, přičemž čtení knihy je neutuchající zábavou a působivým, mrazivým pohledem do "lidské žumpy" zároveň - mrazivým, nechutným, zvrhlým, cynickým, krutým a vtipným natolik, že to nemálo lidí vyděsí a donutí knihu zahodit. Představte si bezednou kreativitu nekorektně smýšlejících tvůrců South Parku svázanou v koherentním ději nastavujícím zrcadlo lidské přirozenosti v duchu Friedricha Nietzcheho. Představte si schopnost famózní popisnosti Nicka Cavea, který konání postav vykresluje natolik přesně a povědomě v souvislosti s filmovou zkušeností, až si čtenář nad svými jasně korigovanými představami musí hlasitě smát. Představte si úderné dialogy, u kterých by se červenala i pornohvězda...tak nějak takhle je Smrt Zajdy Munroa vtipná. Zároveň si představte antihrdinu, který neodvratně směřuje do záhuby a poté, co zničí svou manželku, destruuje i budoucnost svého devítiletého syna, který k onomu asociálnímu prasákovi "milujícímu vagínu víc než život" zbožně vzhlíží. Představte si řetězec stále vyhrocenějších událostí, které vrcholí v závěru natolik temném, až se z toho tají dech...tak takhle je zase Smrt Zajdy Munroa tragická. Nick Cave stvořil dílo, při jehož čtení člověk na poli několika stránek zažije střídavě úžas, znechucení, mrazení, pobavení, pláč ze smíchu a kdovíco ještě. Smrt Zajdy Munroa je naprosto výtečná kniha, ale její obsah je natolik kontroverzní a autorem až nelítostně podaný, že bude těžko hledat obdivovatele. Já mezi ně rozhodně patřím a všechny ty Caveovy životné postavy a postavičky zbožňuji a nesnáším zároveň...hlavně starého Zajdu seniora.... celý text

Afterdark 2007, Haruki Murakami

Můj první Murakami a hned taková paráda. Vzhledem k silnému osobnímu vztahu ke scenáristice mě naprosto nadchla zvolená forma, v níž je čtenář stavěn do pozice "diváka v kině", což dělá v kombinaci s Murakamiho smyslem pro detail z Afterdark působivý obrazotvorný zážitek. Struktura příběhu je podobná té ve filmech, což je nejvíce patrné v samotném závěru, kdy dochází k proplétání linií, atd. Murakami se nepochybně zhlédl v surrealistickém filmaři Davidu Lynchovi a je až k nevíře, kolik z audiovizuální působivosti jeho filmů se autorovi podařilo otisknout do ryzího textu. "Nejlynchovější" jsou pasáže se spící Eri - plné záhad, atmosférické, děsivé a vzrušující zároveň - nedějové, ale i tak strhující.... celý text