Sagikkun přečtené 25

Čítanka klasické korejské literatury 2020, Miriam Löwensteinová

Made in Korea 2.5 - Tentokráte o literatuře. I přes to, že je kniha asi tak o 1/4 kratší, než výše odkazovaný titul, tak se zde toho zvládlo představit neskutečné množství a je to opravdu pestré. Není tu pouze klasická literatura ve smyslu poezie a próza - ale skutečně, jak je řečeno v anotaci, tak jsou zde písemnosti v širokém slova smyslu. Stély, komentáře, rozvodové kauzy, zápisky,... a přiznám se, že ne všechno mě bavilo. Některé ukázky byly výborné, některé naopak pro mě poněkud nezáživné. Tak proč perfektní hodnocení? Protože knihu nehodnotím jako autorský počin, ale jako kompilaci. A jak už bylo řečeno, kompilace je to neskutečně pestrá (a každý si v ní něco najde), perfektně přeložená, dostatečně uvádějící do žánru/autorova života a pokud je ukázka z delší knihy pochopitelně osekaná, tak takovým způsobem, že děj bez obtíží pochopíte. Nejsou to pouze ukázky "nějakých" textů, ale názorné ukázky toho, jak se vyvíjelo smýšlení korejského národa... je to historický exkurz napříč korejskými dějinami a povinnost pro všechny, kdo se o tuto zemi zajímají seriózně. Není to naposledy, co jsem tuto knihu četl.... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Nemůžu hodnotit jinak, než-li označením 'perfektní'. Tato kniha je snad nejcelistvějším materiálem a obrazem, jaký si můžete o KLDR udělat. Je vhodná jak pro naprosté laiky, kteří o Severní Koreji nevědí naprosto nic (Nina zde čtenáře zasvětí poznámkami pod čarou, ze kterých se dočtete téměř všechny základní údaje o této zemi, ať už historická fakta či současně obecně známé domněnky) tak i pro ty, kteří se o tento Orwellovský stát již nějakou dobu zajímají. Obsah je neskutečně pestrý, jelikož jsou nám zde představeny snad všechny severokorejské sociální třídy a věkové kategorie, Nina vám žádné názory či závěry nenutí, pouze je předkládá, a hlavně na mě udělal velký dojem zařazení posledního rozhovoru, který je ze všech ostatních opravdu jiný. Vše je napsáno poutavě, průběh rozhovorů je dobře strukturován a celá kniha je navíc skvěle zpracována graficky (což se možná někomu možná může zdát u této tématiky to nejméně podstatné, avšak pravda je taková, že člověk soudí knihu dle obalu, a že se grafikou kniha nějakým způsobem prezentuje a dokáže zaujmout mnohem více lidí). Nina Špitálníková zde odvedla opravdu perfektní práci, za což ji děkuji a s klidným svědomím knihu hodnotím na 100%. A všem Severokorejcům (současným i budoucím) přeji co nejvíce štěstí na jejich strastiplné životní cestě, snad najdou v jejich každodenní temnotě alespoň paprsek štěstí. Stále pevně doufám v budoucí pád severokorejského režimu... (rád bych se na závěr pozastavil nad jistou kontroverzí, která články a knihy se severokorejskou tematikou doprovází, a to především v poslední době - řeč je o zdrojích a důvěryhodnosti. Problém s informacemi o KLDR je takový, že se skutečně nedají nikterak ověřit; žádné oficiální zdroje neexistují, a 99% informací je založena na výpovědích uprchlíků. Bohužel, ty jsou mnohdy kvůli "bulvární" popularitě, paměti či strachu zkreslené, viz. Útěk z tábora 14. Mé 'perfektní' hodnocení se tak především týká zpracování celé knihy - jak je napsaná, strukturovaná, jak se autorka rozhodla informace podat. Zda-li je vše skutečně 100% pravda, ať už ze strany Niny či uprchlíků, nemůže samozřejmě vědět nikdo - stejně tak to ale pravda být může do posledního písmene. A upřímně, 100% věrohodnost si nikdy nemůžeme ověřit u žádné knihy, nejen té se severokorejskou tematikou. Chci tak pouze upozornit některé, že argumentace "věrohodnosti" a "zdrojů" by se neměla odrážet na hodnocení knihy. A když už by se člověk musel nějak rozhodnout, chci věřit v dlouholetetou práci Niny - ano, ví, jak téma prodat, ale to je jen dobře - vedle toho ale věřím v její úsilí, nasazení, nadšení a snad co největší věrohodnosti.)... celý text

Oddanost podezřelého X 2012, Keigo Higašino

Uvažuji mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Hned ze začátku bych si chtěl odbýt jediná dvě negativa, které ke knize mám, abych se pak mohl věnovat převážně pozitivům: přišla mi škoda, že Jukawa, uváděný jakožto hlavní postava (což bych si i přál!) měl z hlavních protagonistů v knize snad nejméně času. S tím souvisí i to, že "hru geniálních mozků" jsem si možná až přehnaně představoval a očekával jako Death Note - to se tu ale vzhledem k prvnímu negativu nekoná, hlavní soupeři se tu spíše tak pošťuchují (opravdu nadneseně řečeno) a ve finále potkají asi tak třikrát. Kniha je to ale i tak opravdu úchvatná. Čtenáře si získá hned v první kapitole, jde se rovnou k věci... ba co víc, hned na první stránce, protože vše je napsáno (a přeloženo) neskutečně poutavě a čtivě. Vše je vždy popisováno z pohledu dané postavy, a za celou knihu se mi nestalo, že bych některé postavě nerozuměl. Každý tu má svůj způsob myšlení, svoji motivaci, své racionální uvažování. Zápletka je i přes to, že známe vraha už od začátku, překvapující a chytře provedena, a co víc... on je to vážně milostný příběh, který je názvem perfektně vystihnutý a kterému se povedlo mě opravdu rozesmutnit. Vše by se tak dalo shrnout za pomoci anotace knihy: je to love story (jen ne přímočará, což je dobře), je to (spíš tak trochu) thriller s nečekaným závěrem a potkají se tu dva géniové (jejichž postavy, i všech ostatních, jsem si užil) - jen bych to nepovažoval za nějaké velké utkání a už vůbec tu moc nepočítejte s "hlavním hrdinou" Jukawou, což je docela nevyužitý potenciál. Také si myslím, že těch skoro 300 stran se někdy dalo využít trochu jinak, občas to bylo poněkud natahované, ale to je spíš už takové šťourání. Své čtyři hvězdičky si to rozhodně zaslouží a jsem velmi spokojený.... celý text

Případ losangeleské sériové vraždy B. B. 2020, Cugumi Óba (p)

Jedna z mála knížek, která má výhodu v tak hloupém začátku, že pak už to je jenom lepší (obvykle je to naopak). Naprosto seriózně, za první vraždu jsem chtěl napálit dvě hvězdy, protože něco tak dětinského a stupidního jsem nečetl hodně dlouho. Nelíbil se mi popis L, Naomi se inteligencí přibližovala 5letému dítěti, ale vzápětí dokázala přijít s takovými dedukcemi, které se nejlépe vystihují textem v samotné knize: "...připadá mi to trochu nucené. Lámete to přes koleno, aby vám to vyšlo... napřed vidíte výsledek, a pak pro něj hledáte důvod." Bylo to tak náhodné, dětinské a překombinované, že by na to opravdu přišel jen sám autor. Postavy se tu vychvalovaly do nebes za prkotiny ("...buďto byl na římské číslice skutečně machr, anebo mu to opravdu pálilo."). Ani jsem nechápal, proč se vůbec již vyřešenými vraždami zabývat, prostě jenom zaplácání stránek. Jenže postupem času (téměř) všechno nabývá svého významu, a to dokonce i tyto prvotní stupidity a nezapadající věci. Hádanky, dedukce i příběh začínají mít smysl (a vše je několikrát vážně na úrovni), vyskytuje se zde několik chytře zakompovaných odkazů a easter eggů na původní sérii a nenásilně to fiktivní svět dobře rozšiřuje a zapadá do něj, čte se to rychle, a hlavně - zápletka. Musím autorovi zatleskat, protože tohle bylo vážně chytré a překvapivé. Bohužel to i tak nedokáže zakrýt některé velké nedostatky, jako je trochu nudnější pojetí celého námětu (ono se svým způsobem za celou knihu nic moc nestane, je to takové knižní Escape Room bez nějakého většího napětí), občasné sklouzávání k překombinovatelnosti hádanek a hlavně pointa či význam celého vyprávění vzhledem k závěru. Je to fajn. Jsem rozhodně rád, že jsem to přečetl a napsané je to (většinou) chytře, takže to bude i znovučitelné s důrazem na skryté detaily. Jen je škoda té kolísavé kvality či nevytěžení maximálního potenciálu. Ve srovnání s jinou light novelou, jenž u nás už vyšla, Tokyo Ghoul: Dny, je tohle horší. Co ale ve srovnání s předchozí LN musím vyzdvihnout tady, je český překlad bez chyb. Pro fanoušky Death Note (avšak i pro nenáročné nefanoušky) to ale s klidným vědomím doporučit můžu.... celý text

Skříň #13 2020, Kim Onsu (p)

Velice záleží, co od knihy očekáváte a jak k ní přistupujete. Já osobně knihu zbožňuji, ale chápu ty, jenž to bude naprosto nudit, hnusit se jim to či si z toho neodnesou vůbec nic. K věci: Největší kouzlo knihy spočívá v jejím překvapení. Stejně jako hlavní hrdina, v kapitolách pátráte jako ve složkách z tajemné skříně a jen očekáváte, co najdete. Jednotlivé složky balancují mezi Akty X a dokumentem Šokující Asie. Některé kapitoly jsou slabší, některé geniální. Klasika u povídek. Avšak ono kouzlo překvapení neznamená, že by kniha nebyla znovučitelná. I přes svoji "podivnost" vychází většina případů z běžného života autora a nás všech, jen je potřeba trochu číst mezi řádky. Nejednou jsem se tak přistihl, že textu s úsměvem přikyvuji. (avšak stejně tak tam najdete i absolutně absurdní věci, ehm... viz povídka Neohermafrodit... ehm... je to prostě skříň všeho možného) A o tom to je. Kim Onsu se dokáže skvěle zamyslet nad běžnými věcmi (od blbůstek po serióznější) ze života a zaobalit je do zajímavého prostředí (jako tomu bylo v Knihovně nájemných vrahů), bohužel jsou jeho knihy pak prezentovány jinak, než asi zamýšlel (jako, znovu, u Knihovny nájemných vrahů, kde nálepka "thriller" slouží pouze pro lepší prodeje). Nechte se tak překvapit, o čem si s vámi bude chtít autor popovídat a s jakou kreativitou a důvtipem to dokáže podat.... celý text