RavenInTheFog

Přečtené 1



Anarchokapitalismus
? - září 2018
Anarchokapitalismus 2018, . Urza (pseudonym)

Anarchokapitalistické myšlenky mohou na první zdání působit sympaticky. Sen o decentralizaci ekonomické a politické moci, aby ji nikdo nebyl schopen akumulovat takové množství, které by mu umožnilo ji libovolným způsobem zneužít k postupnému posilování vlastního společenského, politického a ekonomického postavení na úkor podřízené většiny. Volný tok myšlenek a zboží, žádné regulace a žádné zákony, to vše má umožnit dostat se systému zpět do přirozené rovnováhy, která má být udržována všudypřítomnými a nedeformovanými silami nabídky a poptávky. Jenže dle mého názoru je svět, který popisuje Urza, nemožný. Je postaven na špatných základech. Principiálně je totiž Urzova argumentace velice blízká klasické formalistické argumentaci, pro kterou je klíčový předpoklad, že člověk bude jednat vždy s maximální ekonomickou racionalitou (dědictví Adama Smitha). Avšak už před dlouhou dobou doložil ekonomický antropolog Karl Polanyi a po něm spousta dalších empiricky založených studií, že jednání člověka je ekonomické racionalitě na hony vzdáleno. Urzovy modely tak nikdy nemohou fungovat v podobě, v jaké předpokládá (tzn. člověk chce vždy maximalizovat zisk a minimalizovat náklady). Ve skutečnosti jsou důsledky jejich zavedení zcela nepředpověditelné. Byť netvrdím, že tyto důsledky musí být vždy negativní, mějme na paměti, s jakým nadšením byly do praxe zaváděny Marxovy teoretické modely a jak neuvěřitelnou katastrofou skončily. Ovšem i kdyby měl Adam Smith (a Urza) přeci jen beze zbytku pravdu a člověk byl opravdu onen Homo economicus, je zde ještě druhý teoretický problém, se kterým se dle mého názoru musí opravdu poctivý anarchokapitalistický teoretik vyrovnat. A tím je Gouldova teorie, jejíž platnost také naznačují některé empirické doklady (především ze studia politických ekonomií předindustriálních společností). Ta ukazuje, že kulturní evoluce má (oproti té biologické) spíše lamarkaistický ráz (tzn. že směřuje vždy jen směrem k větší komplexitě). Ať již prudké (tzn. kolaps) či postupné (např. změna sociopolitického systému) snižování komplexity systému a s tím související jevy jako decentralizace ekonomické a politické moci či bohatství, by tak byly jen dočasným extrémním výkyvem vývojové trajektorie, která je charakteristická kontinuálním nárůstem komplexity. Důsledek by pak byl nasnadě. I při úspěšném zavedení anarchokapitalizmu do praxe by byla jen otázka času, kdy se v něm znovu objeví zárodky státu ve vší jeho syrovosti (tzn. bez množství sociálních ústupků na ekonomických a politických elitách, které si pracující za staletí tvrdého boje vydobyli). Nebo si snad anarchokapitalistická společnost může udržet takovou míru komplexity, kterou vnější i vnitřní okolnosti nebudou mít tendenci tlačit k restrukturalizaci administrativního aparátu zpět směrem ke státu? Bude anarchokapitalistický systém stabilní i když do něj vstoupí i další (nejen ekonomické) proměnné? Možná nás o tom Urza v některé další knize přesvědčí. Osobně mu fandím, ale jeho prvotina mě zatím neuspokojila.