koubelka
přečtené 7
Rudý Zeman
2019,
Jaroslav Kmenta
Ve zkratce musím říct že to je vlastně docela pochmurné čtení o stavu naší nejvyšší politiky. Kniha určitě stojí za přečtení, neboť jen málokdy se člověku dostane takhle komplexního pohledu na události spjaté nejenom se samotným Milošem Zemanem, ale hlavně i s lidmi kteří se drží (které si drží) kolem. Myslím si, že hlavní devizou knihy a zároveň i klíčem pro pochopení řady událostí jsou právě informace o Zemanových spolupracovnících, podřízených, poradcích a podobně. Bohužel se dá říct, že to je opravdu smutné čtení, neboť jsou to většinou lidé s velmi (přinejmenším) pochybnou minulostí a s velmi temnou současností. To že se Miloš Zeman často sám profiluje jako vulgární ♢ se dá s pocitem že se nemá všechno brát tak vážně ještě přejít. To jakým způsobem se ale hradní politika ubírá směrem k Rusku (a celkově k ruskému politickému chápání světa), tak to už je o dost horší. Ještě horší ale je zjištění, že se za tímto chováním neskrývá pokus o nějakou brilantní policitkou vizi, či alespoň snaha o prosazování zájmů ČR, nýbrž že jde jen naplňování osobních ambic "velkého státníka" (v pojetí Miloše Zemana) či rovnou vlastních pololegálních podnikatelsko-lobistických zájmů lidí kolem Zemana, které se zájmy ČR namají už pranic společného. (např. Nejedlý, ale těch lidí je mnohem více). Tak jako tak Jaroslav Kmenta opět s přehledem uhájil pozici jednoho nejlepších ivestigativních novinářů u nás. Smekám klobouk před jeho prací, protože získat tolik informací, projít si tolik výročních zpráv a nespočet různých archivů, poslechnout si tolik lidí atd... Prostě celkově se v tom mumraji vyznat muselo být neskutečně obtížné. Jaroslav Kmenta to ovšem dokázal a já mu za jeho praci nesmírně děkuji.... celý text
Doba z druhé ruky
2015,
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Nikdy v životě jsem nečetl něco až tak nelidsky (a bohužel i pravdivě) mrazivého. Jsou tam pasáže po jejichž přečtení sem si musel dát pauzu a ty neskutečné hrůzy nechat vstřebat. Prostě číst (například) příběhy doslova o systematicky mučených dětech které se narodili a pak vyrůstají v lágrech kde chcípali nejen hlady a zimou ale i šíleným bitím a nelidským ponižováním, je něco tak hrůzného že se mi o tom i špatně píše. Ale není to jen o hrůzách dob minulých, ale i o zklamání z dnešní doby která je pro mnohé ve výsledku snad ještě horší než ta příšerná minulost. Minulost byla strašlivá, ale alespoň mohli snít o svobodě... Jenže dnešek je pro mnohé vlastně horší, protože jim přináší obrovské rozčarování a bere veškerou naději... Samotná kniha je bezesporu vynikající, protože dokáže člověku přiblížit jinak velmi těžko pochopitelnou mentelitu/způsob uvažování a vlastně i duši "sovětského člověka". (a to z mnoha různých úhlů pohledu.) Už drobet více rozumím tomu jak je vůbec možné že je Stalin pořád tak uctíván a to i těmi kteří díky němu přišli o své rodiče a vlastně i o všechno ostatní a proč Putin (a jemu podobní) budou vždycky vyhrávat volby bez ohledu na všechny a všechno. Opravdu nevím jestli kdy v životě najdu sílu si cokoliv z této knihy přečíst znova... asi už nikdy... a přece můžu říct že mě nenapadá druhá knížka která by byla schopna vykreslit něčí život takovým způsobem že tomu jinak pro mě nepochopitelnému světu nakonec drobet rozumím.... celý text
Metro 2034
2011,
Dmitry Glukhovsky
Po přečtení Metra 2034 musím říct že mě čekalo veliké sklamání. Nemám nic proti vykreslování motivací a důvodů jednotlivých postav ani nemám problém s tím že se v knížce hraje s jinými postavami než v prvním díle, ale tentokrát bych řekl že autor zašel až příliš daleko až vlastně úplně přestřelil… To už není zkoumání nitra jednotlivých postav, ale filozofické dílo které se naprosto vážně zaobírá spíše než dějem, tak zkoumáním nově vzniknuvší filozofie v rámci světa v metru. Né že bych se nechtěl někdy zamyslet nad důležitostí atomů ve vesmíru, ale zde už toho bylo příliš. Jak mě první díl zcela uchvátil a bezproblému jsem se byl schopen vcítit do pocitů Arťoma, tak u jeho nástupce – 60letého filozofa Homéra- tak zde o vciťování se nemůže být ani řeč. Popis muže který putuje po metru jen proto aby našel svůj vnitřní klid tím že napíše 40stránkovou epopej o životě v metru a já jsem díky tomu nucen donekonečna číst o tom jak hledá svojí můzu a jak si nevšímá ostatních lidí protože by se jejich příběhy do jeho knížky nikdy nevešly… no pro mě naprostá ztráta času… Věčné (a nejen zcela zbytečné, ale chvílemi až úmorné) rozebírání nitra Huntera mi po nějaké době začalo jít doslova až na nervy, protože věčným debatám o „velkém vnitřním nepřítely v každém znás“ jsem schopen přiřknout svojí pozornost jen několikrát a pak už mě to začíná vyloženě prudit. Knížku jsem přečetl celou jenom proto že sjem doufal že se to v nějaké chvíli změní - což se nestalo… Popsat kompletní děj by doopravdy nevydalo na více než dvě – tři stránky. Překvapení žádné nečekejte a zvraty už vůbec ne. Co bohužel musím knížce vyčíst nejvíce, tak i pro mě absolutní absence atmosféry – oč mě první díl bavil i po několikerém přečtení tak o to méně je atmosféra přítomna v tomto vydání. Čtenářovi se tak dostane jen úsečného popisu míst a tam kde v prvním díle by za hrdinu skoro dýchal, tak tady bohužel jen znuděne zívá – můj zájem o osud postav bohužel nulový a to i přes to že během čtení je zabíjeno nepočítaně lidí, tak je mi to upřímě fuk. Atmosféra prostě je asi tak z jedné setiny toho co předtím a to tomu ještě možná přidávám. Jedinou postavou která mě malinko bavila byla mladá a najivní holka která se zničehonic ocitne ve velkém světě metra, ale to byla jen nepatrná náplast na jinak filozoficky zničující pokračování jinak vynikajícího prvního dílu. Pakliže tedy člověk není skalní fanda až přehršle filozofických úvah z prostředí poskapokalitpického ruského metra, tak si troufám tvrdit že pro něj bude kniha velkým zklamáním. Pro mě byla tato knížka vskutku nečekanou ztrátou času a jediné co mi po přečtení vrtá hlavou jak je možné že Dmitry Glukovsky po napsání perfektního Metra 2033 zahodí vše co si tak pečlivě a pracně vybudoval a naservíruje nic netušícímu čtenáři takovou s prominutím ptákovinu - bohužel tohle lze hodnotit jen jako autorův obrovský přešlap. Doporučuji pouze a jen tomu kdo se k smrti rád při čtení nudí a ještě navrch se vyžívá se v nesmyslných popisech duševních pohnutek postapokaliptického metra.... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Metro 2033 skutečně patří mezi ty knihy které mě nejen svým příběhem ale vlastně i celkovou atmosférou zcela pohltily. S Arťomem (hlavním hrdinou) jsem doslova prožíval v míře větší než malé tu stísněnost, zhusta i určitou bezvýchodnost, obavy, či různé duhy hrůzy a strachu, ale zároveň s tím i onu touhu po poznání a snahu dostat od života víc než jen monotóní nudu. Pravdou je že zpočátku mě kniha táhla dál svoji (někde až skoro mystickou) atmosférou. Popis a fungování metra téměř 20 let po vypuknuvším jaderném útoku který zahnal zbytky přeživších hluboko pod povrch je opravdu natolik sugestivní že jsem byl během čtení rád za to že se můžu občas schutí projít pod modrou oblohou. Samotné chování všech postav na které Arťom v metru naráží je v rámci věci vždy logické a při čtení se mi tedy nestávalo že by mě něco rušilo jasnou nelogičností - prostě všechno perfektně sedí. Je pravda že v některých momentech mi přišlo že autor se více zabývá popisováním atmosféry a vnitřním rozpoložením jednotlivých účastníků na úkor příběhu což mělo za následek ten pocit že příběhu občas lehoulince padá řetěz, ale pak se vše zase rozjelo na plné obrátky a čtivost dosáhla plnéoho maxima. Ve výsledku tedy vlastně nám knížce co vyčíst a mohu ji s klidným srdcem doporučit.... celý text
