JajinkaBeck přečtené 24

Krev a led 2010, Robert Masello

Začalo to jako jedna úžasná výprava. Normálně na obsáhlé popisy scenérií moc nejsem, ale cesta na Antarktidu je něco tak neobvyklého a obyčejnému člověku vzdáleného, že jsem zkrátka podlehla. Krom toho Masello popisuje poměrně nevtíravě a hlavně barvitě, takže si člověk pomalu ani neuvědomí, že právě přečetl dvě strany popisu lodi a ptáků, kteří nad ní krouží. Co se mi rovněž hodně líbilo, bylo dvouúrovňové vyprávění. Skoky z Anglie z konce 19. století do moderní civilizace a zase zpět nutí číst dál a dál. A hlavně čtenáře přímo tlačí k tomu, aby pochopil obě strany a aby nikoho vyloženě nenáviděl. Sympatická byla i postava Michaela. Prošel si životním traumatem a cestou na Antarktidu se snažil znovu najít sám sebe. A teď k tomu, co se mi zas až tak nelíbilo - přijde mi zajímavé, jak se do jedné knihy dá "vecpat" tolik žánrů. Začalo to málem jako výpravný dokument, pokračovalo sci-fi, pak se to přehouplo do fantasy a skončilo málem jako román z červené knihovny. Ve finále mě pak napadlo, že je to celé takové nevyrovnané, jako kdyby sám autor nevěděl, kam a jak to vlastně vést. Závěr mi připadal dost naivní. Na to, jak se celou dobu kniha tvářila, to bylo zkrátka skoro až nepřípustné. Ten přehršel žánrů to zkrátka korunovalo. Nechci prozrazovat detaily, ke knihám tohoto žánru se to ani nehodí, protože jde o každičký zvrat. Taky nechci, aby si někdo myslel, že tohle dílo zatracuji. Jak jsem řekla, jsou tam skvělé pasáže a v budoucnu po knize nejspíš sáhnu znovu. Pár výrazných "ale" tam nicméně je :)... celý text

Dokonalá sestra 2006, Donna Hay

Hned na úvod musím říct, že pojem "mrcha" pro mě v téhle knize nabyl nových rozměrů. I když zpětně se na to už dívám trochu s odstupem, stejně mě jiné pojmenování pro sestru hlavní hrdinky nenapadá. Abych byla upřímná tohle prostě nechápu - kluci, kteří se líbí mým kamarádkám jsou pro mě tabu, natož pak kluk mé sestry... No ale Alex to tak prostě nebere, jí odmalička bavilo zajímat se o všechno, co zajímalo taky její mladší sestru Phoebe. Alex prostě vždycky bavilo strhávat na sebe pozornost okolí, a protože je prostě dokonalá, bohužel se jí to taky většinou daří. Takže kromě hraček a přízně matky Alex své sestře taky jednou nabourá začínající vztah - s Lukem. Luke se do Alex zblázní a Phoebe se - jako vždycky - raději stáhne, i když Lukea miluje. Uběhne pár let, Alex nepřestává být nezodpovědná a celý život bere více či méně jako jeden velký mejdan. A podobně se dívá i na svůj vztah s Lukem, který jej naopak bere velice vážně. Mezi Alexem a Lukem to začíná bouřit a právě tehdy se nešťastná a jinak velice férová Phoebe dopustí pravděpodobně životní chyby, za kterou bude ještě hodně dlouho platit - stačí trocha smutku a hodně alkoholu a stráví s přítelem své sestry noc... Zprvu jsem se na to dívala jako na neodpustitelné selhání, ale jak se Alex čím dál tím víc vybarvovala, začala jsem Phoebenino zoufalství chápat. A situace se komplikuje. Luke musí ulevit svému svědomí a Alex všechno přizná. Ta se rozhodne Phoebe zbavit, vyhodí ji ze společného bytu a nechce ji už nikdy v životě vidět. Ačkoliv tu samou noc, jakou Phoebe strávila s Lukem, spala ona se svým šéfem... Phoebe se shodou náhod stěhuje do podnájmu k Willovi - v anotaci zmíněnému odmítnutému ženichovi. Do děje se zamotávají další city, osudy se proplétají... Víc prozrazovat nebudu. Snad jen že Alex se vzdor svému prohlášení, že už sestru nechce nikdy vidět, znovu osudově zaplete Phoebe do života. Její nutkání brát nezastaví nic, ani velký životní zlom. Musím říct, že na to, že jde o příběh dvou sester, se mi to z hlediska citů zdá skoro až drastické a rozuzlení možná trochu nedostačující. Asi bych neměla Phoebeinu trpělivost...... celý text

Reset 2013, Amy Tintera

Musím se přiznat, že jsem čekala druhé Hunger Games (což je sama o sobě chyba, protože druhou tak dokonalou věc už asi číst nebudu), takže jsem poměrně dost zklamaná. První polovina knihy byla fajn, bavila mě. Pak to ale zkazila scéna na stranách 196 až 199 (SPOILER: Jít na tajnou schůzku s kamerou na hlavě, takže nepřítel sleduje všechno, co se děje, a závěr kapitoly ještě vygradovat dramatickým stržením té věcičky je prostě směšné. Buď jde o špatný překlad nebo autorka dělá ze čtenáře blbce.) a já se musím přiznat, že potom už jsem na tom hledala jenom samé mouchy. Hlavní hrdinka se až příliš rychle změní a závěr je nelogický, uspěchaný, zkrátka působí dojmem, že už to chce mít autorka všechno za sebou. Chyběl mi zvrat, drama. Po druhém dílu se ze zvědavosti podívám, ale vyloženě vyhlížet jej nebudu.... celý text

Láska na zavolanou 2012, Madeleine Wickham

Musím se přiznat, že když "to" na mě přijde, je tohle kniha přesně podle mého gusta. Dopadení zlosyna, kopa legrace, postupné poznávání "toho chlápka" a nějaká ta (ne)svatba. Faktem je, že Poppy si za spoustu svých problémů mohla sama, ale buďme k sobě upřímné - není to náhodou případ prakticky nás všech? V životě málokdy narážíme na lordy Voldemorty, prostě si ty klacky systematicky házíme pod nohy sami. Strašně se mi líbil vyvíjející se vztah dvou lidí, které svede dohromady jen náhoda a palec nahoru i za nestandardně zpracovaný standardní konec :-)... celý text