Cara.17
přečtené 341
Tulení
2021,
Catana Chetwynd
Tahle komiksová jednohubka mi moc nesedla. Je sice pravda, že po komiksech sáhnu jen výjimečně a mnohem raději mám klasické knihy, ale to neznamená, že nedovedu ocenit povedené dílko. Třeba tvorbu od Debbie Tung naprosto miluju a pokud jste z tohoto komiksu také nebyli příliš nadšeni, zkuste mrknout na knihu Když se introvertka vdá, kde je partnerský život vykreslen mnohem lépe. Tady se mi jednak nelíbily ilustrace a ani mě neoslovily "příběhy". Některé mi připadaly zvláštní, u jiných jsem nepochopila pointu (pokud tam vůbec byla) a vyskytly se tam i takové, u nichž mi připadalo zbytečné vydávat je knižně. Takže celkově hodnotím jako naprostý průměr, který stačí přečíst jednou a poté ho rychle zapomenete.... celý text
Pučálkovic Amina
2015,
Jindřich Plachta
"Po meči a po přeslici čítala rodina poštovního tajemníka Pučálky pět členů..." Stačilo si přečíst první větu a už se mi zvedaly koutky úst k úsměvu z tušení, že tohle bude trochu jiné počtení, než na jaké jsme zvyklí. A bylo tomu tak. Jindřich Plachta byl nejen skvělý herec ale také spisovatel. Kniha mě hodně zaujala a jsem ráda, že se i dnes dá v knihkupectvích sehnat. Tím spíš, když v dnešní době frčí spíš "depresivní" literatura, je takovéto dílko o to větším pokladem (jakožto bývalá knihkupkyně můžu potvrdit, že vybrat z dnešní nabídky nějakou pozitivní knihu, kde se i zasmějete nad inteligentním humorem, bývá hodně velký oříšek. Jako další tip bych doporučila Paměti mouchy Gabriely - také stará klasika od českého autora Franka Weniga, která znovu vyšla v roce 2020.) Pučálkovic Amina je určitě známá mnoha lidem a věřím, že se k ní rádi vracejí. Situace, které pan Plachta v knize popisuje, jsou trefné, vtipné a některé i nezapomenutelné. Těším se, až si Aminu znovu přečtu. Nepochybuju o tom, že se u ní budu smát stejně jako když jsem ji četla poprvé.... celý text
Pan Sova
2020,
Arnold Lobel
Ach jo, tohle je fakt bída... proč mi leporela, která mám doma od svého dětství (a která se hodí pro děti ve školce), dávají větší smysl než tato knížka určená dětem v první/druhé třídě? Je mi jasné, že text musí být hodně jednoduchý a příběhy jakbysmet, ale copak to musí být až takto hloupé? Nemám ve zvyku si číst knihy z edice "První čtení", ale hodně mě zaujaly ilustrace a krom toho mám sovy ráda, takže jsem to zkusila a výsledek? Ne, raději o tom už nebudu přemýšlet, protože bych musela snížit hodnocení ještě víc. Takže se budu držet toho, že děckám to snad až tak vadit nebude a soustředí se především na písmenka, slova a ilustrace, než aby uvažovaly o "příhodách" pana Sovy.... celý text
Tahle kniha pro mě byla vcelku příjemným překvapením. Jednak proto, že se v ní nevyskytuje vulgární, trapný a ubohý humor (což v dnešní "humorné" tvorbě bývá velkým zázrakem) a dále proto, že ji napsal český autor. Mám totiž hořkou zkušenost, že u novodobých českých děl se často setkáte s vulgarismy, ubohostmi a dalšími věcmi, o kterých se vůbec nehodí psát. Sice mi některé pasáže připadaly trochu přitažené za vlasy a říkala jsem si, jestli může být někdo až takhle tupý, ale vzhledem k tomu, co řekl Albert Einstein: "Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist," jsem dospěla k závěru, že nemožné to není. Když přihlédnu k počtu stran i lehkému oddechovému obsahu, tak se dá Božka zařadit mezi jednohubky, které si vezmete na cesty či dovolenou. Na jedno přečtení tedy určitě dobré, ale nehledala bych v tom nic mimořádného či obohacujícího. V takovém případě byste totiž byli zklamaní.... celý text
Paměti mouchy Gabriely
2020,
Frank Wenig
Napadlo vás někdy o čem moucha přemýšlí, či snad jaký může mít život? Českého autora Franka Weniga ano a z jeho nápadu vzniklo toto humoristické dobrodružství jedné zámecké mouchy. Příběh začíná objevem podivného sešitku v dutině zdi staré knihovny. Omšelý sešitek plný čmáranic a klikyháků, které nedokáže nikdo rozluštit, přijíždí posoudit věhlasný profesor. Tomu se nakonec podaří přijít na to, že ony čmáranice jsou paměti, které sepsala jistá moucha Gabriela. Skrz tento jedinečný deník nám Gabriela vypráví o svém poměrně krátkém životě plném radostí, starostí ale především velkého dobrodružství. Kniha se četla velmi dobře a děj svižně ubíhal. Člověk se chvílemi ze srdce smál zvláště u pasáží, ve kterých Gabriela popisovala situace ze svého úhlu pohledu, např. toto: „…To se nám to letělo! Už zdaleka jsme slyšely veselý hlahol zvonů a lidských hlasů z Klinkánic. Na návsi bylo plno lidí. A těch krámů! To byla pastva pro nás! Ano, pro nás, neboť ke své radosti jsem shledala, že vosy si jako my libují v pernících a čokoládě a vůbec v sladkých věcech. A tak jsme se rozdělily na roty a čety a vrhly jsme se do stánků. Prodavači nám radostně mávali vstříc, neboť takový prodavač cukroví a ovoce je vždy velmi rád, když se mu usadí v stánku hodně much a vos, to je přece pro jeho zboží nejlepší reklama…“ Dílo bylo poprvé vydáno už v roce 1928 a v roce 2020 ho nakladatelství Havran vydalo znovu. Osobně tento krok hodnotím velmi kladně, protože dokazuje, že i téměř 100 let stará kniha vám může zpříjemnit den pohodovou a vtipnou četbou.... celý text
Královské pohádky
2016,
František Zacharník
Ano, je mi jasné, že se doba posunula a že je potřeba děti jistou "zábavnou formou" seznamovat s dnešními problémy a starostmi, které jsou pro spoustu lidí aktuální, jenže... mě tohle zkrátka moc neuchvátilo. POHÁDKY budu mít navždycky spojené s tou starou ověřenou klasikou. S knihami, ve kterých najdete nejen kouzelné a do nejmenších detailů propracované ilustrace ale i spoustu moudrosti a ponaučení. S příběhy dýchajícími starými časy, mocnými kouzly, zlými kletbami, statečnými rytíři, půvabnými princeznami, dobrými vílami, draky a jinými nestvůrami, hrdinskými činy... Tohle je zkrátka jiný šálek kávy. Takže když to shrnu - pro dnešní děti dobré, poučné a prospěšné, ale pro starší čtenáře jako jsem já, kteří vyrostli na tvorbě od Němcové, Erbena, Elišky Krásnohorské, Walta Disneyho, atd. pro seznámení s novodobou tvorbou jednou přečíst bohatě stačilo.... celý text
iPohádka
2019,
Karel Kovy Kovář (p)
Po dočtení iPohádky jsem měla podobně rozporuplné pocity jako u Kovyho dílka Ovšem a tudíž jsem i v tomto případě s hodnocením "půl na půl". Z jednoho směru tuto knihu považuji za zdařilou a jistým způsobem prospěšnou - všichni, kdo u toho četli "mezi řádky" jistě chápou, co tím myslím... Navíc je tato pohádka ojedinělá v tom, že jsou její součástí moderní technologie, takže s přehledem zaujme i mladší generaci, která internetem a sociálními sítěmi žije. V tomto ohledu je tedy kniha povedená a dalo by se říct, že i originální. Jenže když se na to podívám z hlediska kvality, tak to poněkud skřípe. Krom toho, že jsem čtenářka, která dává přednost ověřenému nadčasovému a klasickému pojetí pohádek s krásnými ilustracemi (a tudíž mě takováto moderna se stejně moderními obrázky příliš neoslovila), mi nevyhovoval ani styl psaní. Příběh je z velké části vyprávěný oním "moderním jazykem" ale pak se tam vyskytovaly i zdařilé popisy (v klasickém stylu) a to na mě působilo hodně nesourodě - jako pěst na oko. Takže na jedno přečtení dobré a zajímavé (a vzhledem k tomu, že se Kovy vyloženě neživí spisovatelstvím) i povedené. Ale abych si tuto knihu kupovala a čas od času se k ní vracela, či se snad stala mou oblíbenou četbou, tak to opravdu ne.... celý text
Ovšem
2017,
Karel Kovy Kovář (p)
Jelikož jsem o 4 roky starší než Kovy, vyrůstala jsem v době, kdy ještě nebyl tolik rozšířený internet + neexistoval Youtube a tudíž jsem dětství neměla "zamořené" tvorbou youtuberů. A díky Bohu za to! Občas totiž nevěřícně kroutím hlavou, když náhodou narazím na video takového člověka a zachytím to, co předává svým sledujícím. Nechci tím samozřejmě říct, že celá YT scéna je špatná (Kovy je koneckonců důkazem, že ji lze využít k dobrým věcem), avšak odpadní tvorby je tam dost. Co se týče této knihy, tak jsem si ji původně neplánovala číst. Ač mám Kovyho "vzdělávací videa" týkající se aktuálního dění ráda, neměla jsem potřebu se do jeho knihy pouštět. Nicméně nakonec jsem to zkusila a když jsem ji dočetla, měla jsem z ní rozporuplné pocity. Pokud se na ni podívám ze strany jeho fanoušků - bylo zajímavé se o něm dozvědět víc a zároveň jsem dostala náhled na to, jak o nynější době, světě a životě smýšlí jeden z mých de facto vrstevníků. Styl psaní byl jednoduchý, takže se to četlo dobře a způsob vyprávění velice podobný tomu, jak Kovy mluví ve videích. Avšak když o tom budu uvažovat jakožto o KNIZE v tom pravém slova smyslu, nenašla jsem tam krom pár zajímavých myšlenek nic, co by se dalo nazvat "obohacujícím". Kovy je bezesporu chytrý a šikovný člověk a ze startovní pozice youtubera toho dosáhl hodně (a nepochybuji o tom, že o něm i v budoucnu uslyšíme), ale psát jakési "paměti" ve 21 letech mi připadá předčasné a zbytečné. Tím spíš, když není nějakým geniálním vědcem nebo vynálezcem, co by se v tak mladém věku mohl chlubit "převratnou novinkou", kterou vymyslel. Shrnuto a podtrženo - fanoušky i ty, které Kovyho tvorba/život zajímá tato kniha určitě potěší, ale pro ty, co ho neznají, je takovéto dílko zbytečné a pokud si ho nepřečtou, o nic nepřijdou.... celý text