1. Domů
2. Autoři
3. Connie Glynn
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze 2

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Connie Glynn

Ztracená princezna

„„Tady je!“ ozval se hlas z davu lidí, kteří obklopili auto. Za pozlacenou bránou se objevila školní budova Rosewood Hall. Její okna mrkala ve sluneční záři a kamenné pilíře se skvěly vytesanými růžemi. Její bezpečné útočiště. Do třetice všeho dobrého i zlého v princeznovském světě Ellie a náhradnice Lottie. Přiznám se, že se mi do čtení třetího dílu příliš nechtělo. Kladla jsem si otázku, zda mě může kniha ještě něčím překvapit, nadchnout, přitáhnout. No a jak to nejlépe zjistit, než přečtením… Tentokrát autorka umístila děj do prostředí školy, která je pro naše hrdinky úplně nová, s tímto prostředím také přicházejí nové trable a nebezpečí. Pečlivá Lottie, která měla ve svém životě vše pod kontrolou, se v roli princezny ocitá ve velmi nepříjemné situaci, kdy se jí boří vnitřní svět, prochází bojem sama se sebou a svou novou rolí, cítí se vyděšená – propadá a musí do letní školy v Japonsku. Obě princezny tak čeká dlouhá cesta, která má zajistit nejen opravu známek, ale také reputace. Do děje vstupuje nová postava, „průvodkyně“ Japonskem a školou, ředitelova vnučka Sayuri. Jak to princezny zvládnou? Čím vším si v Japonsku projdou? Jaké nástrahy musejí překonat? Jste zvědaví? Nezbyde vám tedy nic jiného, než vzít knihu do rukou a prokousat se k odpovědím sami. „Je půl sedmé ráno,“ zasténala Ellie a zamžourala napůl slepýma očima. „Ano?“ Sayuri, která už byla oblečená, na ni shlížela ze stupínku naproti. Na sobě měla halenku námořnického střihu medové barvy a čokoládově hnědou skládanou sukni, uniformu Takeshin Gakuinu. Vypadal neuvěřitelně, protože zemité barvy doplňovaly půlnoční čerň jejích očí. Už jen pohled na ni Ellii dráždil. Sayurin elegantní vzhled jí nepříjemně připomněl fyzické obtíže, které v poslední době cítila.“ Ptáte se, jak je to v této knize s Jamiem Volkem? Možná vás zklamu, možná ne. Zůstal stejný. I v tomto díle nevystoupil ze své role rýpálka a zlostníka. Popravdě, s tímto klukem jsem měla problém od prvního dílu knihy, byl pro mne velkým zklamáním. Na prvním místě Miss sympatie zůstává i nyní Lottie. Je krásné pozorovat, jak se nevýrazná dívka vyvíjí, prochází celkovou proměnou, zdokonaluje jak fyzické schopnosti, tak ty psychické, aby se co nejvěrněji chovala jako Ellie a nikdo nic nepoznal. „Rozezněl se burácející, ohromující potlesk, ale Lottie se ho nedokázala zúčastnit. Něco nebylo v pořádku. I Miko to vycítila. Ellie prakticky vibrovala a kolem ní sršela statická elektřina. „Ne!“ vykřikla, strhla si masku a mrštila jí o zem, kde přistála s hlasitým prasknutím. Všichni naráz zalapali po dechu, aplaus utichl a v reakci na Elliino chování zavládlo rozpačité ticho. Sayuri a Haru vyskočili na nohy, ale i oni zaváhali, protože takové šokující vystupování ve své škole ještě nezažili.“ Musím přiznat, že tento díl byl pro mne celkem zdlouhavý, což bylo zřejmě způsobeno opakováním některých myšlenek, situací (snad pro oživení událostí) z předešlých dílů. Celkově to však působilo jako „omýlání“, při těchto pasážích jsem si asi nejvíce kladla otázky, zda mne ještě může něco překvapit. I v tomto díle se čtenář musí smířit se slovy, která si musí zapamatovat, jako jsou např. Leviatán, Portma, což může některým působit problémy (já se osobně musela na stránky, kde je popsáno, kdo je kdo, zpočátku vracet). Také to, že se ocitáme v japonském prostředí, přináší spoustu nových slov, jejichž význam se dozvídáme v Japonském slovníčku na konci knihy. Celkově mě kniha nenadchla, ale ani nezklamala. Osobně by mi stačily první dva díly. Je to však možná tím, že už jsem jako deváťačka z princeznovských knih vyrostla. Věřím však, že pro dívky kolem 11 let může být tím pravým ořechovým. Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.“... celý text
— Podlavicí

---

Stratená princezná

„Bola to super kniha, ale na konci to chvíľami bolo nudné. Ale zvrat na konci bol zaujímavý“
— Pusheen21

---

Navždy princezna

„Zápisky z Rosewoodu je série, kterou jsem měla už pár let rozečtenou. Poslední díl bych po přečtení nejspíš označila za nejslabší ze série, přesto jsem si ho vlastně užila a tenhle cute svět mi bude moc chybět. Říkala jsem to už několikrát a říkám to znova - na tuhle sérii už jsem prostě stará. Hlavním postavám je sice v posledním díle 18, ale chovají se na 14, navíc styl psaní je jednoduchý a nic moc navíc vám nepředá. Spousta akcí je prostě nelogických. Přesto má tahle série v mém srdci speciální místo. V podstatě si představte Srdcerváče, jen k nim přidejte nějakou thrillerovou zápletku. To je jedna s předností Navždy princezny - autorka se konečně přestala bát mluvit o tom, co k sobě postavy cítí, místo neustálých náznaků. Možná na to šla trochu hopem, ale i tak bylo krásné vidět jejich mentální růst. Stejně jako kniha sama není ani moje recenze příliš složitá. Knížka byla fajn a jsem moc ráda, že jsem sérii dokončila. Mohu se teď věnovat příběhům, které jsou pro mě více obohacující. Přesto mi bude svět, kde se snažíme zabránit nepřátelské skupině sesadit krále, moc chybět.“... celý text
— knihy.caj.a.ja

---

---

Princezna celým srdcem

„Série Zápisky z Rosewoodu už je trochu mimo moji věkovou kategorii, přesto se ale jedná o jednu z mých srdcových záležitostí, které bych ráda dotáhla do konce - přece jenom u této knihy se jedná o předposlední díl. Není snadné hodnotit něco takového, ale myslím, že se k tomu dokážu postavit co nejlépe to jde. Co jsem od knihy očekávala? Komfort, odpočinek a příběh, jež je nenáročný i zajímavý zároveň. A tak to taky bylo - má to zápletku, nějaký hlubší smysl, autorka používá pěkný jazyk, je to zkrátka fajn. Kdybych byla o pár let mladší, asi bych si čtení užívala více, ale to je pochopitelné. Důležité je zmínit, že se jedná o LGBTQ+ příběh, konkrétně o jednu z prvních knih s tímto zastoupením, co jsem kdy četla. Toto téma je zde dle mého názoru velice dobře zpracované, není to násilné ani zbytečné, i když si dokážu představit, že moje 14 leté já by z toho bylo trochu zmatené. Oceňuji také, že vztahově se příběh soustředí převážně na přátelství a jeho sílu, a to i u romantických vztahů, což je něco krásného, co mladšímu i staršímu čtenáři ukáže, jak blízké si láska v přátelství a v romantickém vztahu mohou být. Pořád je tam ale spousta nedokonalostí, které jako "starší" čtenář nemohu přehlížet: příběh se občas vyvíjí zvláštním, nerealistickým směrem, postavy se chovají nelogicky a na svůj věk možná malinko dětinsky a veškeré drama vychází z popírání vlastních pocitů a utajování něčeho před někým. Moc tomu nepřidává ani fakt, že mi začíná být hlavní hrdinka celkem silně nesympatická. Účel ale knížka splnila - mohla jsem vypnout, odpočinout si, znáte to. A abych byla upřímná, na konec se fakt těším. Princeznu celým srdcem teda doporučuju celým srdcem haha. (Budeme dělat že to je vtipný? Ne? Nevadí.)“... celý text
— knihy.caj.a.ja

---

Princezna v utajení

„Miluju tuhle knihu. Zvenku možná vypadá jako mírumilovná pohádka pro desetileté holčičky, ale zevnitř, je to krutá realita. Příběh ukazuje, že být princeznou FAKT NENÍ snadné, a že někdy to může být i dost nebezpečné. No, dost těhle inteligentních řečiček (absolutně netuším jak se v tak tupém člověku jako já vynořily), a pojďme se podívat na MŮJ názor na tuhle knihu a postavy. Začneme Lottie. Je fakt fajn, ale vžít se do ní nedokážu. Možná to bude tím že se povahově spíš podobám Ellie. A když už jsme u Ellie, tu mám fakt ráda. Nedokážu posoudit jestli víc jak Lottie, ale třeba si to vyjasním v následujících dílech. Moje nejoblíbenější postava. Jamie. Stopro. Už mám moc velký hlad na to abych se tady víc rozepisovala, takže Bon apetit a dobrou :D“... celý text
— Lvhrss366