Větší legenda svatého Štěpána krále
Povídka od:
neznámý - neuveden
Z knihy:
Legendy a kroniky Koruny uherské
Legendista začíná pokusem o ospravedlnění pohanských předků. Duch svatý prý sestoupil i „na lid drsný a nestálý, totiž na Uhry“ a ti se stali nástrojem božího trestu pro neposlušné křesťanstvo.
Uherský vůdce Gejza ještě v pohanských dobách dobře nakládal s křesťany a vyjednal mír se svými sousedy. Když však chtěl založit biskupství, zjevil se mu chlapec a zvěstoval, že to učiní až jeho syn, neboť Gejza má ruce potřísněné krví. Tím prorokoval Štěpánovo narození (a příchod sv. Vojtěcha).
Vojtěch v Uhrách kázal lidu shromážděnému na Gejzův příkaz a pokřtil také králova novorozeného synáčka Štěpána (Stefanos = korunovaný). Poté Gejza nechal svá knížata, aby odpřisáhla věrnost jeho synovi, a zemřel (stejného roku jako Vojtěch).
Štěpán po porážce povstalce Kopányiho vedl rozjímavý život. Sezval na svůj dvůr křesťanské autority z celé Evropy; mezi nimi krále navštěvoval také sv. Vintíř a královští manželé ho častovali dary pro chudé. Štěpán rovněž budoval kláštery. a jeho choť Gisela je štědře obdarovávala. Panovníkův život však nebyl snadný: po tři roky trpěl zlou nemocí, načež přišel o dva syny (včetně Oty). Nato se král upnul na syna Imricha, dal jej vychovávat mudrci a ustavičně se za něj modlil. Imrich se posléze stal světcem.
Tím legenda končí, neobsahuje tedy Štěpánovu smrt ani kanonizaci. To naznačuje, že buď vznikla ještě za králova života, anebo se nedochovala celá.