U stříbrných vod jezera Champlain
Povídka od:
Joe Hill (pseudonym)
Z knihy:
Na plný plyn
Dva kamarádi najdou na břehu jezera mrtvého plesiosaura a hned si představují, co se svým nálezem udělají. Ale mlha a jezero kolem nich mají možná jiné plány...
By the Silver Water of Lake Champlain
Rok vydání originálu: 2014
Komentáře (4)
Přidat komentář
Gail křičela k vodě.
Pak se otočila
a křičela na břeh,
na stromy, na Joelův dům.
Joele!
Z počátku se to vyvíjelo celkem hororově, ale pak nastal přesně ten pocit beznaděje, když víte, že máte něco obrovského, ale nikdo vám to neuvěří. Jak se říká, každé jezero má svou příšeru a každé dítě má svou matku. Zdařilá povídka i když něco málo tomu chybělo k dokonalosti.
Malá ochutnávka:
Děti byly asi v polovině zahrady, když se znovu ozvala ta mlhová siréna. Jenže to nebyla mlhová siréna a bylo to velmi blízko, hned za mlžnou clonou. Znělo to jako táhlé, úzkostné, přibližně kravské bučení, tak dunivé a hlasité, že se kapky vlhkosti ve vzduchu rozechvěly. Zvuk přivolal pocit lezoucích mravenců....
Na to o čem to je, je to zbytečně dlouhé a možná by to celé na mne zapůsobilo mnohem víc, kdyby mne většina postav krom Joela a Gail většinu času neštvala tím, jak byly neskonale protivné. A vlastně i zbytečné. Mít to polovinu stránek a jen dvě hlavní postavy, vyznělo by to mnohem lépe.
Fajn, začnu tím, že jsem první stránku četla s otevřenou pusou a potom jsem během třetí začala číst znovu. A potom jsem se smála sama sobě. Jako za tu myšlenku, že jsem na to Hillovi skočila. A nebudu to prozrazovat :D :D :D vážně jsem původně myslela, že bude povídka o...šuš!
Tahle povídka má klasický koncept. Nejdřív se stane něco divného, onen nález. Potom přijde snění. A potom přijde vystřízlivění. Svým způsobem naprosto obyčejné (hmm, telefon mi místo slova "obyčejné" nabídl druhou variantu slova "zbytečné", což jsem rozhodně nepotvrdila kliknutím!), ale povídka je tak krásně dětsky naivní. Přesně tak moc, aby...
...si to všichni (postavy i čtenář) na konci patřičně vyžrali. Už jenom za to, jak je povídka napsaná, nemohu hodnotit jinak ;)
Smutně laděná povídka, která mi připomíná jednu od Bradburyho (tu jak spolu děti stavěly na břehu hrad z písku), i když technicky byla o něčem jiném. Moc mě nebavila ta naivita dětí, protahovaná a protahovaná, i když je každému jasné, že tohle nemůže dopadnout tak, jak si malujou. Povídky s takovouhle atmosférou nemusím, i když napsané je to dobře.