Stanice Wolverton
Povídka od:
Joe Hill (pseudonym)
Z knihy:
Na plný plyn
Saunders mohl mít úplně jiný život, kdyby se nerozhodl vydělat svoje jmění drsnou a krutou cestou. Byl zvyklý sežrat ostatní. Jak teď ale zabrání tomu, aby byl sežrán sám ostaními? A stojí vůbec za záchranu?
Wolverton Station
Rok vydání originálu: 2014
Komentáře (5)
Přidat komentář
Zajímavá povídka s předvídatelným závěrem, uvítala bych ale víc spojitosti - v první části je líčen charakter bezohledného člověka a čekala jsem, že tento motiv bude rozvíjen dál, něco ve smyslu jak se mu to vymstí, a ono ne, on se tam najednou objevil motiv krvelačných vlků. Ale číst se to dalo.
Neskončím
sežrán
vlkem
v anglickém
vlaku.
V závěrečném dovětku v této knize popisuje Joe Hill tuto povídku jako poctu příběhům Americký vlkodlak v Londýně a dalším. Bohužel, ten příběh nemá tu správnou kvalitu ani atmosféru. Ve své podstatě mě v tomto příběhu nic nezaujalo a vlastně se mi i nezdálo chování vlka v první třídě. Vlastně jsem si i uvědomil, že než jsem začal psát komentář k této sbírce povídek, podstatnou část děje této povídky jsem zapomněl, ale chtě nechtě, jsem si vzpomněl na kdysi dost používaný seškrábaný nápis na záchodcích v komunistických vlacích.
NEPOUŽÍVEJTE ZÁCHODU DOKUD JE VLAK VE STANICI.
----PO--ŽÍVEJTE ----CHODU POKUD JE VL--K V- ---TAN-CI
Malá ochutnávka:
Strýček Sam nachčije do kelímku
& my Angličani si to kupujeme na pití.
Ne Jimiho kávě! Ne dětskému otroctví!
Citát: Průměrný maloměstský pseudobudhista v pohodě vydrží bez každodenní jógy, ale seberte mu kafe a za chvíli se z něj stane zvíře.
Tak nevím s tim Josephem :) První půlka opět celkem zajímavá (hlavní postava a její pracovní kariéra a obchodní praxe Jimi Caffé). Druhá pak taková absurdní hříčka s vtipným mrknutím na "Amerického vlkodlaka v Londýně" (tedy v případě řekne-li Vám něco "Family arms"). Ale na to, že je to vlastně opravdu jen hříčka, taková historka, kterých jsme si jako děti po večerce na táboře vyprávěli bezpočet, je to zbytečně dlouhé a ty dvě části spolu vlastně nijak výrezně nesouvisí. Ono "kdo z čím zachází, tím také schází" bych tam vzhledem k osudu jiných cestujících moc nehledal...
Vadil mi ten úvodní cynismus, protože zde autor rozebírá věci, jejichž většinu já jako normální člověk ovlivnit nemohu, přestože mi to dělá špatně...
...možná proto jsem ovlivněný a neobjektivní čtenář. V tomhle kousku bude dost záležet na vašem pohledu na věc. Jestli mu budete přát, aby byl sežrán jako on sám žere ostatní. Nebo došel jakému si prozření kvůli možnosti druhé šance? Možnost je jenom jedna...
Opět hezky zpracovaný motiv o vině a trestu, nehledě na to, zda si svou vinu uvědomujeme vy sami (vesmír ví).
Taká blbosť. S očakávateľnými zvratmi. A pritom je to tak dobre napísané! Mladý pán King má talent, ale (minimálne v tejto poviedke) nedokáže správne, výstižne opísať atmosféru šoku, keď ničnetušiaci človek (teda nie napr. vojak počas akcie) narazí na odtrhnuté časti ľudských tiel. Možno aj pre tieto banálne opisy nebanálnych vecí niektorí čitatelia neradi čítajú horory: všade okolo nich lietajú črevá a ruky a s nimi to nič nerobí. A to nie je dobre. Vlastne je to zle. Inak som ale sám prekvapený, ako ma táto blbinka bavila.