Soir bleu
Povídka od:
Robert Olen Butler
Z knihy:
Ve světle nebo ve stínu
V hotelu v Nice bydlí malíř se svou múzou Solange. Když se objeví záhadný mim, začne malíř vzpomínat na jisté divadelní představení z minulosti – představení, po kterém následovala tragédie. A atmosféra houstne i v prohlubujícím se šeru na terase hotelu.
Originální název:
Ona už není děvka.
Dosáhla vysokého postavení.
Je moje múza.
Potřebuju jí.
A ona to ví.
Klauny, respektive pieroty, nemám moc rád. Ostatně všichni, kdo kdy četly knihu TO od Kinga, tak nějak chovají vnitřně odpor k těmto bytostem. Ani tady to není žádný dobráček. Ovšem, ta jeho pantomima vám nahání hrůzu i tak. Přesto však nedávám plný počet hodnocení, páč jsem tak nějak asi nepochopil pointu. Jinak ale dobrý příběh. Obraz Soir Bleu, kterým se, skoro doslova, spisovatel Robert Olen Butler inspiroval, byl nakreslený roku 1914.
Citát: Svým uměním jsem očistil její nahotu.