Ostnatý drát

25.08.2022

Ok… asi takhle, já nejsem moc chytrý člověk. Občas to úspěšně předstírám, ale nejsem. Jsem ve skutečnosti člověkem mdlého rozumu a nejasné inteligence. Nejsem proto patrně schopen docenit drama hypermoderní dekonstrukce.

Podivejte se, já nepochybuji o jeho hluboké symbolice a kreativní propletenosti, velice dálné hloubce, chcete-li. Ale já… já tam vidím sérii více či méně incestních hrátek, které rádoby napodobují extrémní moderní experiment, přibližně reflektují aktuální společenské problémy. Zdá se mi, vím, je to mou literární nevytříbeností, že se zkrátka dělá o podprůměrnou patlaninu, která na sebe vrší klišé toho nejodpornějšího zrna. „Nerozumím ti. Máš ráda především sama sebe. Proto by jsi byla ráda, abych tě miloval.“ No wow, tak hloubková sonda do duše sestřenky!

Nevím jistě, co je to ta hypermoderní dekonstrukce (na odborné texty se teprve chystám), ale mám obavy že je to něco co zcela není potřeba a hlavě, co je pouhým střípkem toho čím ve skutečnosti je postmoderna, kterou autor jakoby tu vykuchal a znásilnil… Nevím no…