O tom, jak za doby papeže pána Řehoře IX. objevil bratr Richard Velké Uhry

Povídka od: neznámý - neuveden

Z knihy: Legendy a kroniky Koruny uherské

Uherští dominikáni věděli z „Dějin uherských křesťanů“, že zbytek jejich národa, který zůstal v původní vlasti, je pohanský. Cítili k nim sympatie na základě příbuznosti, a tak se je vypravili hledat. Dlouho však nemohli uspět. Až kněz Otto, vydávající se za kupce, narazil na mluvčí maďarštiny, kteří ho nasměrovali k oněm pohanským Maďarům. Nepronikl však až k nim. Vrátil se domů, vylíčil svou cestu a po týdnu skonal.
Nato se čtyři dominikáni přestrojili za pohany – mezi nimi i bratří Julián a Gerhard. Dorazili až na Kavkaz, kde narazili na křesťanské obyvatelstvo. Lidé v tomto kraji chodili holohlaví a vousatí, jen šlechtici měli nad levým uchem trochu vlasů. Psali řecky a jejich vládce měl sto manželek. – Hlavní manželka poradila dominikánům cestu přes poušť, kudy se dostali do krajiny vzájemně válčících osad. Tamní lid byl zčásti křesťanský a zčásti pohanský. Ctil kříž, neboť člověk se tu mohl pod jeho ochranou bezpečně procházet; jist životem si byl rovněž o neděli. Křesťané v tomto národě nic nepozřeli z mísy pošpiněné myší či psem, dokud ji kněz nepožehnal, přitom však měli dovolenou vraždu.
Bratří hladověli; kupovali si alespoň pohanku za lžíce vyrobené jedním bratrem. Dva z nich se nabídli k prodeji, ale nikdo je nechtěl, neboť neuměli mlít. Odešli tedy domů a dál pokračoval jen Julián a nemocný Gerard. Ten chtěl zůstat v pustině, aby nebyl přítěží, avšak Julián ho neopustil. Společně zůstávali na větru a dešti, dostávali však od lidí almužnu. Posléze Gerard zemřel a Julián se dal najmout jako sluha saracénského kněze. (Tehdy kolovalo proroctví, že se Saracéni sami brzy obrátí na křesťanství.) Konečně Juliánovi popsala cestu do Velkých Uher Maďarka, provdaná do těchto míst.
Byl přijat s nadšením jako příbuzný. Zdejší Uhři byli pohané, ale neuctívali modly. Jedli koňské a vlčí maso a pili mléko a krev kobyl. Ve Velkých Uhrách se bratr Julián dozvěděl o hrozbě z nitra Asie – od Tatarů, chtějících táhnout na Německo, a Bulharů (mohutní s velikou hlavou) plánujících vpád do Evropy. Rozhodl se tedy vrátit. Uvědomoval si totiž, že kdyby se Velké Uhry spojily s křesťanstvem, pohanské národy ležící mezi nimi a Evropou by si to vykládaly jako hrozbu. Navíc věděl, že kdyby nyní onemocněl a zemřel, nikdo by se o jeho cestě nedozvěděl.
Vracel se koňmo i po vodě. Prošel územím Mordvinů, jejichž společenské postavení se odvíjelo od počtu lidských obětí. Před cestujícím prý nosili hlavy zabitých, pili z lebek a nesměli se oženit, dokud nikoho nezabili. – Nakonec bratr Julián doputoval domů a mohl o své výpravě podat zprávu.


Komentáře (0)