Meyrink
Povídka od:
Petr Schink
Z knihy:
Ve stínu Říše
Zemřel jsem za vás, dejte mi alespoň pivo!
Komentáře (8)
Přidat komentář
Škoda že autor neudržel zdařilý začátek povídky, ze které přímo sálala temná atmosféra. Utopil ji v přemršti technologických blbostí jedné linie a trochu chaotickým dějem té druhé. Přesto dávám 4*, protože v té bídě okolo povídka vyniká.
Tak tohle mi nesedlo. Dvě prolínající se dějové linie, které se v závěru spletou do jedné, představa světa lehce utopického ve stylu Velkého bratra a válka na západní frontě, kde si Nacisti přichystali na spojence hodně zajímavé zbraně. Na východní frontě, ale asi všechno cajk, Sověti Nacisty ubili čepicemi a rozuzlení na poslední stránce mě už nechalo chladným.
Povídka mi tématem do tohoto sborníku moc nesedla - podvodníček hacker v alternativních USA a na druhé straně asgardské stroje. Taky mi chyběl konec, obě roviny se protnou, ale co se stalo pak?
Byl čas umřít,
jenže on byl
jeden z mála,
komu to nedošlo.
Chapadla, sliz a krev, i když tak trochu jinak. Této povídce by šiklo méně stránek a více akce. Mistr Schink se sice dost snažil a je možná první v této sbírce, který vymyslel tak trochu nespecifický příběh. Jenže to nemá ten správný směr a opět to neukojilo mou představu a Říši.
Malá ochutnávka:
Seděl jsem v pronajatém Fordu Mercury s temně modrým, dokonale naleštěným lakem. Z radiopřehrávače zněl pronikavě jasný saxofon Colemana Hawkunse. Jeho hit Rainbow Mist už několik týdnů okupoval hitparády, momentálně mi však jeho melancholické tóny lezly na nervy......
Ale povídka je to povedená a tři hvězdy si určitě zaslouží.
Citát: Zemřel jsem za vás, dejte mi alespoň pivo!
Příběh o pomstě kvůli přežití a pomstě, která je silnější, než smrt. Jeden příběh o zběsilé jízdě Vojáka v boji, který stále uniká před smrtí. Druhý příběh o hackerovi, který nenarukoval, ale vede svou válu doma v relativním bezpečí vlasti. Dvě zcela nesouvisející povídky, které když se protnou úplně přehodnotí předchozí příběh.
(SPOILER) Prostě Schink. Poslední věta úvodu povídku zcela vystihuje. Nechutné biotechnické stroje, jakýsi analogový technopunk. A bohužel někdy trochu pokulhávající tempo, způsobené střídáním dějových linií, a rovněž pokulhávající logika. Zejména nechápu, jak se technik s kontakty na podsvětí dostal s cizími lidmi do centra všech databází jen tak, že prošel přes ožralého hlídače. Každopádně závěr správně děsivý.