Lucerna

Povídka od: Alois Jirásek
Z knihy: Divadelní hry III., Divadelní hry. Díl II.

Mlýn jako jediný v panství netíží robota. Nikdo z mlýna tedy nemusí sloužit místnímu panstvu. To se však panstvu nelíbí.
Jakmile dorazí zpráva o tom, že na panství přijede nová paní kněžna, začínají velkolepé přípravy na uvítání. Vrchní, který má na mlynáře nejvíce spadeno, nechá poslat mušketýra, aby vyřídil mlynářovi, že si přeje, aby uvítal novou kněžnu spolu se svou schovankou, Haničkou, kterou kdysi jako dítě zachránil starý mlynář, a že musí vydat starou lípu, která bude poražena.
Mladý mlynář je však hrdý a neústupný, navíc se panstva nebojí. Ví, že je jeho mlýn svobodný, proto posla odmítá. To vrchního rozzuří, vypraví se tedy na mlýn sám. I toho však mlynář hrubě odmítne.
Hanička najde náhodou na půdě starou lucernu – dozvídá se, že mlýn není úplně svobodný. Zůstala mu povinnost posvítit panstvu do zámečku v lese, kdykoliv si panstvo usmyslí.
Mezitím se v mlýně scházejí kamarádi – hudebníci. Jako první přichází učitel Zajíček, který by se rád oženil, ale nemůže, protože má hodně práce a málo peněz. Složil proto pokornou žádost pro novou kněžnu a věří, že kněžnu obměkčí, a ta ho povýší. Chystá zároveň s kamarády kněžně zahrát. Hanička se diví, že se tak ponižuje. Objeví se i Klásková, která věčně shání a podezírá svého muže z nevěry. Nakonec se v mlýně sejdou všichni a chystají se na to, jak kněžně zahrají.
Na zámku zatím vrcholí přípravy na příjezd nové kněžny. Vrchní si zkouší uvítací řeč, když ho vyruší přicházející Zajíček s kamarády hudebníky – chtějí se domluvit, kdy mohou kněžně zahrát. Vrchní – nepříjemně vytržen – je však nechá vyhnat. Náhle se ozvou uvítací salvy – vrchní zděšeně vybíhá ven pozdravit kněžnu.
Mladá kněžna je však unavena uvítacími ceremoniály, touží po změně, pestřejším životě. Vystoupila tedy z kočáru daleko před zámkem a došla na zámek se svým komořím zadním vchodem. Všichni tedy vítají prázdný kočár. Komoří kněžnu napomíná, že se chová jako dítě a že musí dodržovat svoje povinnosti.
Všichni již poznali, že kněžna je již na zámku, a tak kněžnu čeká uvítání, kterému chtěla ujít. Znovu tedy nudné proslovy, navíc koktajícím rychtářem. Vrchní si kněžně stěžuje, že měl lepšího řečníka, mladého mlynáře, který však odmítl kněžnu přivítat. A mohl, protože je svobodný. To kněžnu, znuděnou stereotypem svého života, velmi vzrušilo. Touží mlynáře poznat.
Ve mlýně nepřebývají jen lidé. Ve vodě bydlí i mladý vodník Michal, nešťastně zamilovaný do mlynářovy Haničky. Přichází k němu starý vodník Ivan, který odešel ze svého rybníka - radní mu ho chtějí vypustit. Má namířeno do rybníka u zámečku, tam je prý klid a on má už všech dost. Vysmívá se Michalovi, jak je hloupý, když si myslí, že by mohl mít u Haničky štěstí.
Do mlýna přichází vrchní i kněžna s komořím. Mladý mlynář všechny hrubě odbude, ale kněžna se nedá – poručí mu, aby sundal lucernu a posvítil jí na zámeček. Mlynář musí poslechnout.
Kněžna odmítá, aby s nimi šel vrchní či komoří. Chce jít s mlynářem sama, líbí se jí. Odchází tedy s mlynářem na zámeček v lese. Vodník Michal se směje, že si Ivan moc klidu neužije.
Ve mlýně zůstává Hanička. Přichází Zajíček se svými kamarády, že prý kněžně šla na zámeček do lesa. Chtějí jí tam zahrát, vyrazí tedy k zámečku také. Hanička nechce zůstat sama, vybíhá tedy do lesa k zámečku. Vodník Michal tuší šanci, vydává se za Haničkou.
I Klásková, opět hledající svého muže, vyráží do lesa.
Zajíček s kamarády bloudí. Náhle zaslechnou divné zvuky a hrozně se polekají. Zajiček ztratí svoji žádost, kterou chtěl předat kněžně.
Klásková potkává vodníka Michala. Chytá jej, protože tuší, o koho se jedná. Oslabený Michal přiznává, co se dozvěděl ve mlýně, že se vrchní s komořím domluvili, že v nepřítomnosti statného mlynáře porazí lípu a odvedou jeho schovanku Haničku na zámek.
Mezitím kněžna okouzleně kráčí s mladým mlynářem sama lesem. I mlynář postupně propadá kněžnině šarmu. Když už jsou u zámku v lese, doprovodí ji i dál, než musí.
V tom se však objeví Klásková a sděluje mlynáři, co se chystá. Ten obviňuje kněžnu, že jej schválně odvedla z mlýna, aby mohli za jeho zády porazit lípu a odvést Haničku.
Kněžna však nařčení odmítá.
U lípy se potká Hanička se Zajíčkem, který hledá ztracenou žádost. Tu se objeví vrchní s komořím a dráby, jdou porazit lípu a odvést Haničku. Ta se však schovala do lípy. Zajíček i přes hrozby Haničku nevyzradí a brání lípu.
Kněžna, která chce smýt mlynářovo nařčení, rychle přichází k lípě a na důkaz, že žádné úklady nestrojila, rozbíjí lucernu, a tím mlynářovu povinnost, a Zajíčka povyšuje. Hra šťastně končí, lípa zůstává zachována. Jen kněžna odchází z krásného snu do stereotypní reality.

Zdroj: aloisjirasek.cz

Komentáře (0)