Legenda o svatém Ladislavu králi (menší)
Povídka od:
neznámý - neuveden
Z knihy:
Legendy a kroniky Koruny uherské
Svatý král Ladislav byl syn Bély I., za jehož vlády Uhry vzkvétaly tak jako za svatého krále Štěpána. Legendista odvozuje světcovo jméno od latinského „laus“ neboli sláva.
Již od dětství prý Ladislav oplýval krásou a svým chováním osvědčoval předurčenost k vládě. Počínal si zbožně a měl všechny ctnosti. Navíc byl mimořádně urostlý a vysoký, s údy mohutnými jako údy lví (zde se autor inspiruje „Bestiářem“ Jana Zlatoústého). Neprojevoval však domýšlivost na svůj půvab ani na královskou hodnost.
Jednou se při pronásledování Pečeněhů dostal do pustiny. Tehdy poklekl, aby vyprosil jídlo pro vojsko, načež mu vyšlo vstříc stádo krotkých jelenů a buvolů.
Vedle tohoto zázraku se Ladislav zasloužil o kanonizaci přechozích uherských světců: krále Štěpána s jeho synem Imrichem, biskupa Gellérta a poustevníků Svorada s Benediktem. (Sv. Imrich prosil boha o sdělení, co nejdražšího má obětovat, dostal odpověď, že čistotu.)