Legenda o svaté Markétě Uherské

Povídka od: neznámý, neuveden

Z knihy: Legendy a kroniky Koruny uherské

Autor (dominikán) píše, že byl očitým svědkem příběhu.
Markétina matka v těhotenství složila slib, že se její dcera stane jeptiškou, jestliže Uhry vyváznou z tatarského nebezpečí, a to se stalo. Když byly Markétě dva roky, matka se jí zeptala, jak dopadne otcovo tažení. Dívenka prorokovala, že král se vrátí zdráv, uherské vojsko bude rozptýleno, ale že rakouský vévoda zahyne – a její proroctví se naplnilo.
Tříletá pak byla odeslána do kláštera ve Veszprému. V pěti letech prosila představenou o kajícnické roucho. Zprvu v něm nemohla vydržet, ale později si na ně zvykla. Nadále odmítala nosit roucho z lepší látky, a když to udělat musela kvůli reprezentaci, alespoň si je v kuchyni ušpinila.
V klášteře ji navštěvovali rodiče se sestrami a putovaly k ní i urozené uherské ženy. Markéta zde pracovala na výzdobě kostela. Obzvláštní úctu chovala k Panně Marii (jestliže zaslechla její jméno, sklonila hlavu) a ke světcům árpádovského původu. Z cudnosti se po 17 let nemyla od lýtek nahoru. Roucho měla plné červů. V utrpení, které jí to působilo, ji utěšoval příklad kajícnického roucha Tomáše Becketa.
Když dívku uviděl Přemysl Otakar II., požádal o její ruku. Matka, která ji zasvětila bohu, se postavila proti, ale otec se ji snažil přemluvit, aby se pojistil českým spojenectvím proti Tatarům. Sestry na ni tlačily a král projevil nepřízeň vůči dominikánům, princeznu však ke sňatku nepřiměli. (Předtím měla být Markéta provdána za polského knížete a poté za Karla z Anjou.)
Světice zemřela ve 29 letech.


Komentáře (0)