Jízda smrti 100
Povídka od:
Alan Grant
Z knihy:
Lobo: Jízda smrti a další příběhy
Scénář: Alan Grant
Kresba: Carl Critchlow
Inkoust: Mark Propst
Barvy: Gloria Vasquezová
Byla to drsná cháska. Směs mužů i žen, kteří opustili Splashdown a vydali se na cestu přes Ďáblův kraj. Hledají zaslíbenou zem, kterou jim nikdo nesliboval.
Znavení . . .
vyčerpaní . . .
zoufalí . . .
spojili síly na cestě
za společným cílem.
Připomenutí událostí Jízdy smrti, která se odehrála před sto lety dosáhne svého vrcholu totálním masakrem. Jak jinak by si Lobo mohl tuto drsnou událost užívat? Láskou? Blbost gurva! Platěj ho jako průvodce a ne jako ňáký zgurvený mávátko. Naštěstí se u vygrcanejch gurev vobjevují Zobani – a masakr může začít. Další ujetý Lobopříběh, po které je pojmenovaná celá tahle šílenost!
Citát: Vyrazili mnozí, ale jen pár jich dosáhlo cíle.
V tomhle jsem se zasmál Lobově přímočarosti. Bych z toho blil, aby Lobo jedl sojovou sračku, to si radši uloví lovce lebek a něco si upeče sám. Ale je na tom vidět, že autor evidentně neměl ponětí, co se má stát dál. Mohl klidně příběh napěchovat účelovým, leč vděčným násilím. Ale to byste v komiksu o Lobovi chtěli opravdu málo.
Citát: Už tam budeme?