Holger Dánský / Holger Dán
Povídka od:
Hans Christian Andersen
Z knihy:
Pohádky (54 pohádek), Pohádky a povídky I, H. C. Andersena Povídky a báchorky
O chrabrém bojovníkovi, který přijde Dánsku v nouzi na pomoc.
Originální název:
Vyznání autorova vroucího dánského vlastenectví a nacionalismu.
Starý řezbář zhotovuje na příď lodi sochu Holgera Dánského a dánský štít. Při tom vzpomíná na Holgera spícího v Korunním hradu nad Oresundem, dokud nebude Dánům nejhůře, a na jednotlivé osobnosti dánských dějin i současnosti, symbolizované srdci a lvy na státním znaku. Nezmiňuje jen středověké krále a královny (Knuda, Waldemara, Markétu, Bedřicha VI.), nýbrž i další osobnosti: kazatele Hanse Egedeho, námořníka Hvitfeldta, astronoma Tychona de Brahe, dramatika Holberga a sochaře Thorvaldsena, z nichž poslední byl jeho přítel.
Nádherné, že text o slavných Dánech napsal ten, koho si dnes s Dánskem většina cizinců spojuje nejvíc. A můj vnitřní historik (i nacionalista) plesá.
„První plamen vedl jej do úzkého, temného vězení; tam seděla krásná ženština, dcera Kristiana IV., Eleonora Ulfeldová; a plamen usedl jako růže na jejím lůně a srostl v jedno s jejím srdcem; byla to nejšlechetnější a nejlepší všech žen Dánska.
[Královská tato dcera, choť z velezrády obviněného Corsika Ulfelda, jejížto jediná vina byla věrná láska k svému nešťastnému manželu, ztrávila dvaadvacet let v nejhnusnějším vězení, až její pronásledovnice, královna Žofie Amalie, zemřela.]“