Gulliveriana
Povídka od:
Milo Manara
Z knihy:
Gulliveriana / Zlatý osel
Gulliveriana se rozhodne vyrazit na lehátku na moře a opalovat se nahá. Při malé nepozornosti se převrhne, ztratí plavky a doplave na nedaleko kotvící loď. Na lodi najde knihu Guliverovy cesty. Začte se a začnou se dít divné věci.
Co se budu
rozčilovat.
Vezmu si lehátko
a dám opalovačku
bez plavek.
Představte si Gulivera na pláži a okolo něj je spousta trpaslíků. Gulliveriana je to samé. Leží na pláži, rozcapené nohy a všude samej malej chlápek. Co asi budou dělat s takovou velkou, velkou, velkou – to byla ozvěna – bžundou? A já se smál. Výbuchy smíchu otřásaly pokojem. Co mě dostalo, jsou ty dvě děti sedící na ku*dě a hrající si s míčem. No to mě poser! A pak přišel král. A já se stále smál :-) :-) :-)
Citát: Do toho, roztáhni ty tvoje obří nohy, holčičko. Moje armáda už se nemůže dočkat, až pod nimi bude pochodovat!
Kresba je obyčejná, i když vám někdy Gulliveriana připadá prostě nádherná a ta její kun . . . hříva zrzavých vlasů – radost pohledět. Ovšem, kresba je v tomto příběhu skoro nepodstatná. Důležitý je scénář a ten vás totálně dostane. Když pak Gulliveriana hasila oheň, to už jsem ležel pod stolem a chcal smíchy. A při tom stačila jen voda! Jo, tohle mě bavilo. Je to trochu úchylárna, ale příjemná sranda.
Citát: Jste sice malí, ale stejně pitomí, jako byste byli velký.