Ať kráska zhyne
Povídka od:
Wilf
Z knihy:
Azimut: Kniha první
Uprchlíci a zloději chromů, kteří narychlo opustili království Ireneje Dobrotivého se ocitají ve vzdušném zámku Barona Hořce.
Královna Éther potřebuje zabíjet čím dál víc klepsyder, bez nich se scvrkává jako křížala.
Que la belle meure
Rok vydání originálu: 2014
Komentáře (2)
Přidat komentář
(SPOILER)
„Mám to ale pech.
Potkáme
legendární postavu
a já nemám
co na sebe“.
Musím uznat, že létající zámek barona Hořce je hodně do gotiky. Trochu jsem dezertoval od hlavních postav a v tomto příběhu jsem mu začal fandit. Ale jen na krátký čas, ať mám nějakou tu skorozapomenutou vzpomínku. Nechci dopadnout jako ten chudák Irenej. „Přitom stále tvrdil, že Časorváč je alergický na fenykl“. Zdá se vám to zmatené? Zvyknete si.
Malá ochutnávka:
MANIPU LA TORQUA: A co si vůbec myslíte, že hledám, barone?
BARON HOŘEC: Přece to, o čem sní všichni smrtelníci, má krásko. Způsob, jak zabít ČAS.
EVŽEN (ten malíř): Je tu i jeden z mých obrazů, ale i z něj zmizely barvy.
Jo a zase jsem se musel smát. Rozuzlení, co je králík Pólio vlastně zač, mě totálně dostalo. Tak nevím, zda je to chudák a nebo šťastlivec. Jeho schopnost (snad to nebude nemoc) je perfektní a na hledání lásky, velmi praktická věcička. Jen čas ukáže, jak dalece to má nebo nemá výhodu.
Citát: Bůh má být stvořitel, ne výtvor!
Zde už se dávají do pohybu opravdu nečekané věci. A Augur mi připomíná Marvina ze Stopařova průvodce po Galaxii.