Život četníka je příběhem vězně totalit
novinky
28.01.2014 / Dan
Vyšla kniha o telčském četníkovi Bohumilu Geistovi, který upřednostňoval morální zásady před „služebními povinnostmi“. Ojedinělá kniha vyšla před Vánoci v nakladatelství Parola. Nese název Nezlomený vězeň totalit s podtitulem Životní příběh četnického strážmistra Bohumila Geista.
„Měl by být vzorem“, říká o svém dědovi, který se nesklonil před nacistickou ani komunistickou zvůlí, autor knihy Zdeněk Geist z Jihlavy.
Geistova rodina vlastní a schraňuje řadu dokumentů, které umožnily knihu vůbec vydat. „Čím více dokumentů jsem z rodinných nebo veřejných zdrojů shromáždil, tím více z nich vyplýval na povrch velmi zajímavý příběh a já jsem cítil, že by bylo vhodné a prospěšné sestavit jej jako celek a představit,“ vysvětluje autor prvotní impuls.
Na dědečka má velmi pěkné vzpomínky, které ale kontrastují s pohnutým životním osudem. Četník Bohumil Geist totiž zažil všechny hlavní události minulého století s výjimkou roku 1989. Svobody a satisfakce se Bohumil nedočkal, naštěstí se jí dožili jeho synové. Ten mladší, Zdeněk, je v kraji znám jako vysočinský předseda PTP (Pomocné technické prapory byly v padesátých letech minulého století útvary Československé lidové armády, které fungovaly pro internaci a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob – pozn. red.).
Co z prvorepublikového četníka Bohumila Geista dělá osobu, která by nám měla být příkladem? „Měl silně vypěstovaný vztah ke služebním povinnostem, ale když byl v zásadních otázkách vnějšími okolnostmi postaven do situace, aby udělal něco, co nepovažoval za morálně správné, neudělal to.“ Potom následoval trest v podobě vězení.
Četnický strážmistr se takto nezachoval jen za okupace, kdy kryl osoby rozšiřující v protektorátu ilegální tiskoviny a poskytující úkryt výsadkáři Františku Pospíšilovi, ale stejné zásady uplatnil i v roce 1948. Výsledkem bylo další věznění.
„Z rodinné korespondence z vězení za okupace i za komunistů lze vyčíst, jak velkou měl starost o rodinu, kterou se snažil posilovat. Současně cítil, že cesta, kterou si zvolil, je správná.“
Sebraný životní příběh se neopírá o vzpomínky pamětníků, ty jsou zde potlačeny, ale je sepsán na základě dokumentů. „Ty mnohdy dokazují, jak se změnily vztahy mezi lidmi. Dosud tzv. spořádaní a slušní lidé byli ochotni obrátit se proti němu“. Postižen byl pochopitelně nejen on, ale celá rodina.
Mrazivě působí dva dokumenty z telčského Svazu osvobozených politických vězňů. Jeden z prosince 1947, v němž „bratru Bohumilovi“ děkují za dosavadní práci předsedy svazu, a druhý, napsaný jen o šest měsíců později, v květnu 1948, kdy mu oznamují jeho vyloučení za „protilidovou činnost“. Pod oběma dopisy je podepsán Jan Pospíchal, tehdejší místopředseda svazu a ředitel místní školy.
Dokladem doby je i kádrový posudek, který pro potenciálního zaměstnance jednoho ze synů četníka Geista, Československé stavební závody, obratem vypracovala Zdenka Navarová, učitelka chemie a fyziky telečského gymnázia: „…Pokud je nám známo, zabýval se na univerzitě studiem idealistických filosofů, hlavně Schopenhauera. Pokud je nám známo, svoje reakční předúnorové smýšlení nezměnil.
Doporučovala bych, aby musel pracovat v nějakém malém městě, kde by měl dostatečnou kontrolu, ne v Praze. Takové lidi je třeba hlídat,“ píše v roce 1950 v kádrovém posudku na Bohumila Geista ml.
Životní příběh telčského četníka a jeho rodiny je dokonalým svědectvím doby. Doby, kdy diktatury ohýbaly charaktery lidí a kdy jen někteří odolali.
V příběhu tak lze nalézt poučení pro budoucnost. „Kniha nemá nikoho soudit,“ tvrdí autor. „Ale situace, kdy se musíte rozhodnout podle svého svědomí, se naskýtají i dnes,“ dodává s vědomím, že tehdejší doba se s dnešní nedá srovnat. „Je pozoruhodné, že i dnes se někteří shrbí mnohem dřív, než by museli, nebo jdou tomu „špatnému“ přímo naproti.“
O to víc vynikají lidé jako Bohumil Geist, který byl v době okupace a v roce 1948 coby četník a poté policista postaven před otázky spojené se svědomím. V obou případech se rozhodl nedržet se striktně předpisů, ale přiklonil se k mravnímu chování. Odměnou mu bylo vězení.
Zdroj: Petr Klukan, Jihlavské listy, 17. ledna 2014
Nezlomený vězeň totalit
Zdeněk Geist
Životní příběh četnického strážmistra Bohumila Geista. více