Rád si představuju, co se nám může dít přímo pod okny

novinky

10.12.2018 / Dan
Rád si představuju, co se nám může dít přímo pod okny

Po celé řadě úspěšných fantasy knih se rozhodl tento autor přesedlat na thrillery. Hned svým prvním románem v tomto žánru s názvem Vězněná si získal opravdu nadšené ohlasy a čtenáři natěšeně očekávali jeho další dílo. Přišlo na podzim tohoto roku a nese název Klub vrahů. O jeho novince, práci i budoucnosti jsme si povídali s oblíbeným českým autorem Pavlem Renčínem.

Podzimní Velký knižní čtvrtek poslal na pulty českých knihkupectví i tvůj nový thriller Klub vrahů. Hned na začátek se nemůžu nezeptat. Byla u něj alespoň malá inspirace Klubem rváčů? Název i samotný motiv knihy tomu lehce napovídají…
Vím, že mi asi málokdo uvěří, ale zpočátku žádná. Název Klub vrahů se mi líbil mnohem dřív, než jsem si samotný Klub rváčů přečetl, ale viděl jsem asi před patnácti lety film, takže téma jsem znal. Důležitá myšlenka, se kterou jsem knihu začínal psát, byl příběh, který se dotýká „dobrovolné organizace“, takového Klubu, který sdružuje individuality, které se rozhodly mstít se za křivky spáchané na těch, kteří se sami pomstít nemohou. Přitom se řídí jedním zásadním pravidlem, které je odlišuje od těch, kterým často ztrpčují život. Nesmí zabít. Zásadní zvrat, který mě posunul blíže Klubu rváčů, mě napadl zhruba ve třetině psaní knihy.

V minulosti jsi získal řadu ocenění za tvoji fantasy tvorbu. Aktuální kniha je již druhým počinem od přechodu na thrillery. A musím říct, že opět velice zajímavým a kvalitním. Cítíš se v těchto vodách lépe? V čem jsou pro tebe jako spisovatele thrillery zajímavější?
Přesun od městské fantasy, která se v mém podání odehrávala v současné České republice, k thrillerům, které se odehrávají víceméně v současné České republice, vnímám jako poměrně malý. Kulisy jsou podobné, jen jsem trošku ubral na fantasknosti. Redaktoři i čtenáři mi říkali, že je na mých textech baví zejména atmosféra, temné pasáže, budování napětí... tak jsem se rozhodl zkusit se na to zaměřit. Zatím to, zdá se, funguje.

Příběh se odehrává v kulisách pražského Jižního Města, Kunratic nebo Petrovic. Jako celoživotního obyvatele Jižňáku mi to udělalo velkou radost. Proč jsi se rozhodl pro tyto lokality?
Jako celoživotní (zhruba od školkového věku) obyvatel Hostivaře a Horních Měcholup mě bavilo psát o místech, která dobře znám a v podstatě denně potkávám. Rád si představuju, co se nám může dít přímo pod okny, a my, přikovaní k televizím, mobilům a počítačům, o tom nevíme ani pendrek.

Klub vrahů je žánrově hodně různorodá kniha. Obsahuje prvky detektivky, thrilleru, hororu, ale nechybí jí ani slušná porce humoru. Bylo to od začátku tvým záměrem?
Přiznám se, že v tomhle kontextu knížku moc neplánuju. Většinou mám na začátku představu o příběhu, který chci vyprávět. Takovou hrubou osnovu. Často ji ale v průběhu psaní měním, kdykoli mě napadne něco zajímavého. Klub vrahů se mi psal hrozně lehce, pestře, bavily mě ty změny tempa a to, že se tam nějak vpašoval humor a láska, ale ten tvrdý základ, který je všudypřítomný, je postupné utahování šroubů. Napětí, stoupající až k závěru románu.

V závěru dochází hned k několika zvratům a celý děj opravdu dramaticky vrcholí. Měl jsi konec vymyšlený už na počátku samotného psaní nebo jsi k němu dospěl až v jeho průběhu?
Když jsem začínal psát, měl být Klub vrahů trochu jiná kniha, ale pak mě omráčil jeden nápad, když jsem byl zhruba ve třetině. Zahrnul jsem ho a dosavadní text upravil. Konec z něj pak vyplynul, i když je to asi čtenářsky nejnáročnější pasáž knihy. Děje se tam hodně věcí a rychle. Když přednáším pro začínající autory, říkám jim jednu věc, ve kterou věřím: při psaní je škoda jen těch věcí, které nevyzkoušíte. Někdy to holt nedopadne, ale jindy ulovíte vaše nejlepší nápady.

Dají se vůbec porovnat Klub vrahů a Vězněná? Má pro tebe některá z těchto knih větší uměleckou nebo osobní hodnotu?
Umělecká hodnota je něco, co nevím, co přesně znamená. Píšu beletrii, chci, aby to čtenáře bavilo, ale snažím se ji psát pravdivě, snad i literárně a stylisticky vyzrále. Tahle část psaní je pro mě důležitá, protože chci být při popisu svých představ přesný. Každé slovo má své místo. Jestli to má ale nějakou uměleckou hodnotu, to netuším. Mezi mými jednotlivými knihami v tomhle nevidím rozdíl, já mám většinou „nejradši“ tu poslední, protože se jako autor pořád učím a posunuju.

Jak ti tvůj nový výtvor ohodnotila manželka?
Líbilo se jí to. Asi docela dost. Současně mi ale nahodila i pár témat na přemýšlení o tom, co by se dalo zlepšit nebo co nefunguje tak dobře. Ono přece jen ta první verze knihy ještě často potřebuje trochu práce. A s tím vám může pomoci redaktor a pár dalších zkušených čtenářů.

Vedle spisovatelské kariéry jsi ředitelem marketingu společnosti Lagardere Active ČR, která zastupuje několik rádií a věnuje se i pořádání hudebních eventů. Znamená tedy pro tebe hodně i samotná muzika? Zároveň musí být tato práce poměrně náročná, není někdy těžké ji zkombinovat s psaním?
Je. Je to vlastně strašně náročné, protože po devíti, desíti hodinách v práci přijít domů, pověnovat se rodině, a když všichni usnou začít kolem jedenácté psát, chce velkou motivaci. Kromě toho mám ještě s několika přáteli startup ve vzdělávacím byznysu, takže půlka večerů týdně patří podnikání. Člověk musí holt zkrátit spánek a hodně tvrdě makat. Nestěžuju si, abyste mě nepochopili špatně, každý je strůjcem svého osudu, mám možnost to kdykoli změnit.

Stíháš při svých mnoha aktivitách ještě vůbec číst?
Když píšu, tak moc ne. Čas na psaní nebo čtení mám jeden. Hodně mi v tom ale pomohly audioknihy, protože trávím v průměru padesát minut denně v autě. Je to čas, který můžu skvěle využít k četbě ušima.

Tvoje příští kniha bude mít jubilejní číslovku deset. Můžeme se těšit na něco speciálního nebo takhle dopředu zatím nepřemýšlíš?
Ta desítka zní tak významně, co? Tak snad mě nebude stresovat. Zatím nemám nejmenší tušení, o čem nová kniha bude. Pár poznámek roztahaných po několika souborech, to je zatím všechno. Jsem v tomhle jednoduchý člověk - dokážu o psaní mluvit nebo psát. Teď bylo pár měsíců, kdy jsem mluvil o Klubu vrahů. Ale ten čas už pomalu končí.

Autorem rozhovoru je louluk (Lukáš Loužecký).



Klub vrahůKlub vrahůPavel Renčín

Klub vrahů je zneklidňující thriller. Napětí příběhu, který se zpočátku tváří spíš jako detektivka, se stupňuje až k hororové atmosféře, která čtenáře sevře jako čelisti svěráku a nepustí. Hlavní hrdina má raději knížky než lidi, jediné set...více

Komentáře (0)