Nový román nejmladší vítězky Literární ceny Knižního klubu

novinky

PR článek, 23. února
Nový román nejmladší vítězky Literární ceny Knižního klubu

Ema Labudová na sebe upozornila v roce 2019 prvotinou Tapetář, s níž se stala ve svých devatenácti letech historicky nejmladší vítězkou Literární ceny knižního klubu a byla za ni také nominována na Magnesii Literu v kategorii Objev roku.

Svůj nový příběh Lada u ledu přesunula autorka z Anglie do Československa, z padesátých let se posunula na konec sedmdesátých. Tématem je tentokrát porucha příjmu potravy.
Sedmnáctiletá Lada trpí anorexií. Nějaký čas trvá, než si rodiče všimnou, že výrazně zhubla – nebo spíš že je vyzáblá na kost. Začnou s domácí léčbou, Lada dokonce na čas skončí v nemocnici, neustále bojuje s odporem k sobě samé. Tahle situace ovlivňuje běžný chod rodiny, touha rodičů ji za každou cenu vyléčit, jakkoli sama nemá pocit, že by byla nemocná, v ní probouzí hlubokou nenávist. Postupně se vzpamatovává, ale postihnou ji psychické problémy. Sledujeme vývoj jejího prvního vztahu, který přeroste v manželství, pozorujeme přerod z dítěte v dospělou ženu, která zůstává nešťastná ve vlastním těle...


Ukázka z knihy:

„Prostíráš stůl, máma se na tebe nedívá, voláš Cyrila, Cyril se připotácí a zvětří hned, že se něco semlelo, ale neřekne nic, sedne si vedle tebe ke stolu, nechá si naložit dva řízky a půl talíře kaše a pouští se zvesela do jídla. Táta říká: „Tak, nalož si, kolik sníš, ale něco sněz."
Tak to teda hodně nepůjde. „Nalož mi radši ty."
„Mám ti naložit já?"
„Jo, radši. Já nevim, kolik je porce."
No tak ti táta nakládá a žes radši nedržela hubu, je toho strašně moc. Bereš kaši do pusy a chutná jako hodně hustá vata. Polykáš. Sousta ti těžknou v břiše. V hlavě slyšíš, jak ti krev šumí nežer nežer nežer. Řízek chutná jako kus gumy obalený prachem. Díváš se kradmo na mámu, jí a ani nevzhlédne, posralas to, teď se bude kvůli tobě do konce života trápit. Táta říká: „No, tak se přestaňte obě tvářit jak šafářský dvorečky. To zvládnem."
„Ne, to nezvládnem,“ říká máma, „ty nevidíš, jak to do sebe tlačí, aby nám udělala radost? To nezvládnem."
Ale táta pořád zvesela, „ježišmarja, no tak jasně že lehký to nebude, ale nic, co bysme nezvládli."
Cyril do sebe večeři naházel třikrát na vidličku a přidává si. „Chtěl by mě někdo zasvětit, nebo jsem tady u kontrarozvědky?"
„Ty, nech si ty kecy," říká táta, „Lada má problém s jídlem, tak si teďka hleď, abys jí byl oporou."
„Já mám taky problém s jídlem, je ho tu furt strašně málo."
„Ha, ha," dělá táta.
Směješ se nevesele, abys ocenila jeho snahu. Máš před sebou prázdný talíř a někde mezi tebou a stolem nadmuté břicho, ale necítíš ho jako součást sebe. Jsi tak rozčilená, že nevnímáš tělo. Vstáváš od stolu a myješ nádobí. Máma odchází mlčky vedle do obýváku a pouští televizi. Končící Televizní noviny, začínající seriál. Domýváš nádobí a koukáš na kuchyňské dlaždičky na zdi, poprskané horkým sádlem. Nevíš jistě, jestli se vážně právě stalo, co se stalo. Vnímáš jako mírnou úlevu, co ti táta řekl o chřipce.
Cyril se zvedá a říká: „Ukaž mi ruku," a srovnává své předloktí s tvým. Vešla by ses do jeho ruky dvakrát, i když to taky není úplně berná mince, ještě aby ses nevešla do metr osmdesát vysokého patnáctiletého výrostka. Cyril vrtí hlavou. „Jsi asi upadla, ne,“ říká, „hele, to je úplně jednoduchý, prostě musíš začít jíst, podívej se na mě, jak to dělám. Ráno vstaneš a dáš si jako první královskou snídani. Královská snídaně sestává z dvou volskejch ok, párečku, rajčátko si k tomu můžeš dát, chleba s máslem a s marmeládou, takový skleničky jogurtu až dvou, jeden jahodovej, jeden borůvkovej, pokud je k dispozici buchta nebo koláč, k tomu čaj, kafíčko, sklínku kefíru. To než sníš, je pomalu čas na přesnídávku, k přesnídávce si dáš dvě až tři jabka a housku se šunkou. Pak máš královskej oběd, a tady si teprve můžeš začít vybírat, polívek, že nevíš co s nima, s knedlíčkama, bramboračku, gulášovku, zeleninovou, česnečku, zelňačku, rajčatovou, dršťkovku, ježiš mňam, k polívce hlavně vždycky rohlík, a těch možností, co se hlavního chodu týče, kachna se šesti, svíčková, žemlovka, šunkafleky, vepřoknedlozelo, paprikový lusky, šišky s mákem, rýžovej nákyp, bacha ale, na mlíce, ne z vody, a s kompotovanýma švestkama v rumu, vepřový v mrkvi, pečený kuře, brambory na loupačku, borůvkový knedlíky, rajská, krupicová kaše, no co ti přinesou, ale hlavní je si přidat, a to tak, že aspoň dvakrát…"
„Nech ji," mumlá táta. Máma kouká na televizi v obýváku, slyšíš tam herce mluvit, ale má to jenom jako kulisu, aby měla na co upřít oči. Řízek je těžký v žaludku, budeš z něj plná ještě dva dny. Mizíš do koupelny, opíráš se zadkem o umyvadlo a celé tvoje tělo jímá bezzvučná křeč, jak strašně brečíš a strašně se snažíš, aby nebylo slyšet, jak strašně brečíš, a bolí to úplně akutně, jako tě ještě nikdy nic nebolelo, a koušeš ručník a vůbec nechceš být...."


Ema Labudová (*1999) píše od třinácti let. Vystudovala hispanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Za prózu Tapetář získala v roce 2019 Literární cenu Knižního klubu a o rok později byla nominována na Magnesii Literu za Objev roku.

Ema Labudová: Lada u ledu, autorkou obálky je Nikola Janíčková (Take Take Take), vydalo nakladatelství Odeon, 312 stran, doporučená cena 299 Kč.



Lada u leduLada u leduEma Labudová

Ema Labudová na sebe upozornila prvotinou Tapetář, za niž byla nominována na Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Svůj nový příběh přesunula z Anglie do Československa, z padesátých let na konec sedmdesátých. Tématem už není vztah mezi d...více


TapetářTapetářEma Labudová

Mladá debutantka stvořila sugestivní a věrohodnou novelu z prostředí severobritského rybářského městečka Whitby v yorkshirském kraji 50. let. Jeho vypravěčem je dvacetiletý příslušník jisté (tehdy zcela automaticky zavrhované) menšiny, jemu...více

Komentáře (1)

NikolaVyb
24. února

Líbí se mi téma románu. Ale ukázka z knihy mě vůbec nepřesvědčila, že bych si ji měla přečíst. Ten styl mě vůbec neoslovil.