Mieko Kawakami: Prsa a vajíčka

novinky

PR článek, 19.07.2021
Mieko Kawakami: Prsa a vajíčka

Nový ženský hlas v japonské literatuře

Co byste dělali, kdyby vám rodiče jednoho dne řekli, že nejste jejich syn, že jste byl počat ve zkumavce a donošen v cizí děloze? Srovnáte se s identitou člověka bez minulosti...?

A co když jste stále mladá, ale už zdaleka ne nejmladší žena – bez partnera, bez vidiny rodinného štěstí, o mateřství ani nemluvě? A jako na potvoru jste sice šťastně single, ale také bez chuti na sex a zmítaná nezvladatelnou touhou po dítěti - slovy hlavní hrdinky, nadějné spisovatelky Nacuko, s chutí „chtít ho potkat.“
Ale než se potkáme se svými ideály a sny, je třeba leccos vytrpět – už proto, že v životě draze platíme za každá zplanění šancí. A co se stane, když cesty osudu svedou obě nešťastné duše k sobě? Stvoří fungující pár, nebo se uvrhnou do vzájemné izolace, tak příznačné pro dnešní svět virtualit, umělých a nechtěných početí...?
Po celosvětovém úspěchu románu japonské spisovatelky Mieko Kawakami s názvem Prsa a vajíčka se k českým čtenářům poprvé dostává příběh, který vypráví nejen o etických dilematech a rozčarováních, rodinných poutech a rozkolech, ale také o (ne)porozumění vlastnímu tělu, jeho potřebám a smyslu. Pro Středoevropana to je také osvěžující příběh z exotického Japonska, kde se relaxuje v karaoke barech a chodí se do veřejných lázní, v dusivém vedru se popíjí saké a přitom se vzpomíná na dětství prožité v chudinské čtvrti přístavního městečka.

Spisovatel Haruki Murakami o knize řekl: „Nikdy nezapomenu na pocit naprostého úžasu, když jsem dílo poprvé četl...“


Ukázka z knihy:
„Už je to deset let, co jsem se přestěhovala do Tokia. Bylo mi tehdy čerstvých dvacet. Letní den, kdy jsem přijela na tokijské nádraží, vypadal úplně stejně jako ten dnešní, taky se ze mě řinul pot, že jsem ho ani nestačila utírat. Přicestovala jsem s batohem, který jsem si koupila v bazaru ještě na střední škole. Byl nesmyslně velký a robustní, ale já po něm dlouho pokukovala, musela jsem ho mít – dodnes je to můj oblíbený batoh a často ho používám. A do něj jsem si tehdy nacpala deset oblíbených knih, místo abych je poslala s ostatními věcmi předem, jak se to normálně při stěhování dělá. No magor. Když já se od nich nehodlala hnout ani na vteřinu, a tak jsem je dovlekla až do Tokia na vlastních zádech.
To bylo před deseti lety. Teď je rok 2008, je mi třicet a zřejmě vůbec neodpovídám představě, jakou jsem o sobě měla, když mi bylo dvacet. Moje texty pořád nikdo nečte (jsou na webu, na který se nikdo nedívá, a na blog, kam občas hodím pár řádků, kliknou maximálně dva lidi, když je dobrý den), a že by je někdo vydal v tištěné formě, to už vůbec nehrozí. Kamarády nemám prakticky žádné. Bydlím pořád v domě s křivou střechou, s oprýskanými zdmi, na které svítí příliš silné západní slunce, a život trávím v práci na plný úvazek za sto tisíc jenů měsíčně. Pořád dokolečka píšu a píšu, aniž bych tušila, jestli s tím vůbec nějak prorazím.
Můj život vypadá jako zaprášená police ve starém knihkupectví, v níž jsou knihy po generace pořád na stejném místě. Za těch deset let se změnilo leda tak moje tělo; je utahané, o dekádu starší, ale to je tak všechno...“



Z doslovu Kláry Macúchové:
„Mieko Kawakami přivádí do středu pozornosti ženy, které žijí pod stálým dozorem patriarchální společnosti, nelichotí jim, nepřikrašluje je, snaží se o jejich realistický obraz. Označit ji ale čistě za feministickou autorku by bylo zjednodušující, má širší záběr a všímá si obecně lidí sociálně znevýhodněných, lidí z okrajových míst současného Japonska a upozorňuje na sociální nerovnost.
Je přesvědčená, že literatura má schopnost měnit vnímání světa, a proto nesmí zobrazovat jenom ideály, odvracet oči od toho, co není líbivé, ale musí poukazovat na nešvary a ignoranci. Věří, že má jako spisovatelka povinnost odhalovat prostřednictvím příběhů temné stránky lidstva, a k tomu využívá „realismus zprostředkovaný přímo z ulice“, jak svůj styl sama nazvala. Svébytným stylem zachycuje svět, který jinak nemá do japonské literatury přístup. Proto ji také román Prsa a vajíčka vynesl na mezinárodní scénu.“


Mieko Kawakami (*1976) je japonská spisovatelka a blogerka. Narodila se v Ósace a debutovala roku 2006 básnickou sbírkou. Je autorkou bestselleru Prsa a vajíčka, který vyšel v Japonsku roku 2019 pod názvem Letní příběhy. Kniha vyšla o rok později anglicky a umístila se na seznamu New York Times 100 Notable Books of the Year. Časopis Time ji dokonce jmenoval mezi deseti nejlepšími knihami roku.
Je nositelkou nejvýznamnějších japonských literárních cen: roku 2008 získala Akutagawovu cenu a roku 2013 Tanizakiho cenu. V letech 2015–2017 vedla sérii rozhovorů s japonským spisovatelem Harukim Murakamim, které později vyšly i knižně.


Mieko Kawakami: Prsa a vajíčka, přeložila a doslov napsala Klára Macúchová, vydalo nakladatelství Odeon v edici Světová knihovna, 544 stran, doporučená cena 599 Kč - Koupit můžete zde



Prsa a vajíčkaPrsa a vajíčkaMieko Kawakami

Co byste dělali, kdyby vám rodiče jednoho dne řekli, že nejste jejich syn, že jste byl počat ve zkumavce a donošen v cizí děloze? Srovnáte se s identitou člověka bez minulosti? A co když jste stále mladá, ale už zdaleka ne nejmladší žena – ...více

Komentáře (4)

Atuin
21.07.2021

Julien: Tak to není novinka, to je jen u nás novinka.... Já osobně si zaky myslím že se kniha dotýká mnoha tématů, ale autorka v podstatě neřekne nic vlastního, tedy nic nového.. Vlastní pohled v knize aby člověk pohledal...

jullien
20.07.2021

DivnýJanko
Vy jste to četl?

DivnýJanko
20.07.2021

LGBTABCDEFG propaganda, naozaj škoda papiera na toto

Bája89
19.07.2021

Tahle knížka se mi líbí čím dál tím víc.