Laureátkou Literární ceny Knižního klubu 2017 je Anna Vovsová s knihou Ladič

Laureátkou Literární ceny Knižního klubu 2017 je Anna Vovsová s knihou Ladič

Literární cena Knižního klubu od roku 1995 otevírá tuzemským talentovaným autorům cestu do světa profesionálních spisovatelů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy – letos ji získala Anna Vovsová s románem Ladič. Vítězné dílo 22. ročníku Literární ceny Knižního klubu bylo oficiálně vyhlášeno v rámci slavnostního ceremoniálu 5. září v pražském Kaiserštejnském paláci.

Odborná porota ve složení prozaik Pavel Brycz, prozaička a filmová kritička Tereza Brdečková, prozaička Petra Soukupová, literární historik Pavel Janáček a člen představenstva Svazu českých knihkupců a nakladatelů Jiří Seidl vybrala román Ladič ze 179 přihlášených rukopisů.

Tereza Brdečková vybrala rukopis s číslem 146 - Ladič do druhého kola a poznamenala k němu: Výborně napsaný příběh návratu do minulosti s mnoha nečekanými zvraty, kdy žádná z postav není na konci tím, čím se zdála na začátku.

Anna Vovsová (1956, Praha) vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU, v letech 1982 až 1988 pobývala ve Francii, od roku 1988 průběžně pracovala na filmových a televizních scénářích (např. Něžné hry, Hrad z písku, Společnice, Josef a Ly). Působí rovněž jako pedagožka a překladatelka. Ve své knížce Ladič vrací čtenáře do roku 2001, kdy hlavní hrdina Ivan přijíždí z emigrace do Čech. Ne však, aby se vrátil, na to už v Novém světě příliš zakořenil, ale aby překvapil svou matku a ve starém bytě, který si pronajme, oslavil její osmdesátiny. Ivan povolá Ludvíka, aby naladil matce klavír, jako to dělával kdysi. Vyhledá svou dětskou lásku Alici a oba chvíli předstírají, že je možné vrátit čas. Minulost ale nejde zkopírovat a přesadit do současnosti. Stejně jako ji nelze vytěsnit, škrtnout, utéct před ní na druhý konec světa nebo kamsi hluboko do svého nitra.

Literární cena Knižního klubu, realizovaná ve spolupráci se společností Euromedia Group, a.s. (EMG), je v mnoha ohledech jedinečná. Nezaměřuje se na již publikované práce, jak bývá obvyklé, ale vybrané původní rukopisy proměňuje v knihy, dlouhodobě podporuje domácí tvůrce a rozvoj kvalitní české literatury. Díla vydaná díky Literární ceně Knižního klubu dosahují literárních i komerčních úspěchů. Romány Děvčátko, rozdělej ohníček Martina Šmause a Zvuk slunečních hodin Hany Andronikové získaly ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Román Dva proti Říši se stal v roce 2007 s více než 30 tisíci prodanými výtisky českým bestsellerem roku. Ambasadorem Literární ceny Knižního klubu je Lukáš Hejlík. Více na http://www.lckk.cz

UKÁZKA:
Ivan ještě z letiště zavolal Claude a ona měla radost, že je v Čechách signál. Et pourquoi pas, ma chérie? Pourquoi pas? Copak si pořád myslí, že je tahle země sto let za opicemi? Už ho unavuje Čechy hájit. Vysvětlovat. Vyvracet falešné představy. Ale nakonec mu to stejně nedá a začne je bránit. Trpí komplexem emigranta, že se kvůli každé nepřesnosti pokaždé tak rozčílí? Anebo je to jen přirozený postoj vlastence, který dbá o to, aby se povědomí o jeho rodné zemi nezanášelo dalšími klišé o zaostalé zemi kdesi na východě Evropy? „Ve středu Evropy, přímo v jejím srdci!“ neopomene nikdy chybujícího opravit. Jako by to nebylo jedno.
Nasedl do taxíku, a aniž by na okamžik přerušil hovor s Claude, vtiskl taxikáři do ruky adresu, na niž chtěl dovézt. Je rozechvělý. První vjemy do sebe saje jako nenasytná houba. Počítá, že se ho každým okamžikem zmocní dojetí. Představoval si to tak – pojede taxíkem a po tvářích se mu budou koulet slzy. V kapse svírá balíček kapesníků. Ale dojetí nepřichází, a místo toho se v něm začíná šířit zklamání. Nevzhledné budovy, benzínové pumpy, obří reklamy a omšelé paneláky podél dálnice v něm ten pocit jen umocňují. Čím víc se vzdaluje letiště, tím víc v něm roste pochybnost, jestli neudělal chybu, že se rozhodl ten svůj nápad uskutečnit. Nikdy se necítil být tak málo Čechem jako právě tyhle první kilometry v Praze.



Ladič

Ladič

A. Vovsová

Píše se rok 2001. Ivan přijíždí z emigrace do Čech. Ne však aby se vrátil, na to už v Novém světě příliš zakořenil, ale aby překvapil svou matku a ve starém bytě, který si pronajme, oslavil její osmdesátiny. Ivan povolá Ludvíka, aby naladil...více


06. září, autor: Dan

Komentáře (0)