Jak najít vraha, když nevíte, kdo je oběť?

novinky

PR článek,
Jak najít vraha, když nevíte, kdo je oběť?

Jeden z nejznámějších současných slovinských spisovatelů Tadej Golob se poprvé představuje českým čtenářům v temné detektivce Jezero.

Taras Birsa je kriminální inspektor Policejního oddělení v Lublani. Jeho kariéra kriminalisty je lemována úspěšně vyřešenými případy, dlouholeté manželství s lékařkou Alenkou, šéfkou kliniky, je harmonické, dvě čerstvě dospělé dcery studují prestižní školu. Když se s ženou vrací o silvestrovské noci z lyžařského výletu zpět do Lublaně, nic nenasvědčuje tomu, že následujících čtrnáct dní rozmetá všechny jeho jistoty.
V řece poblíž Bohinjského jezera je ve stejný den nalezeno zohavené tělo neznámé mladé ženy. Taras a jeho tým, posílený o novou mladou kolegyni Tinu Lancovou, se pouští do pátrání po vrahovi, ale hned první krok policejního vyšetřování – identifikace oběti – vede do slepé uličky, mrtvou dívku totiž nikdo nepostrádá. Vyšetřování, vedené během novoročního bezčasí, přivede Tarase i do prostředí farmaceutického průmyslu, kde vývoj nových léčiv, které mohou přinést závratné zisky, podléhá takovému utajení, kvůli kterému by se leckomu mohlo vyplatit i zabít nebo je všechno úplně jinak?

Ukázka z knihy
Miheličova kancelář byla taková, jakou by člověk od ředitele farmaceutické firmy čekal. Ředitele ze staré školy. Pracovní stůl s koženým křeslem a s akvarelem nad ním. Na stole dřevěná africká soška z ebenového dřeva a vedle ní podobně velká matrjoška. Zhruba metr před ní nízký kulatý konferenční stolek a u něj dvě o něco méně impozantní křesla, o dalších pár metrů dál větší stůl, oválný, a kolem něj sedm židlí, po stěnách nad tím stolem diplomy, které firma získala, a nad nimi na ústředním místě té centrální stěny velká barevná fotografie Miheliče s prezidentem Titem.
„Já jsem starej komunista, jak vidíte,“ řekl Tarasovi a ukázal na fotografii na zdi. „Komunistická strana už není, komunismus taky ne, ale já jsem pořád ještě rudej. Demokracie? Ale no tak Naše firma živí celý region, polovinu státu. Myslíte si, že by to dělala, kdyby si dělníci sami vybírali ředitele? A proč by to měl dělat stát, když firma nemůže?“
Mávl rukou.
„No, abychom se vrátili k tématu. Umíte si představit tu situaci: kamiony, které čekají před rampou uprostřed noci? To není metafora. Skutečně čekají a odpočítávají.“
„Přibližně.“
„No, a teď od obecného ke konkrétnímu. To, co vám vysvětluji, není žádné tajemství. Všichni to vědí, dokonce i vlády, a v poslední době se hodně mluví o impulzech pro vývoj nových antibiotik, ale víte, jak to chodí: jde to pomalu. Navzdory tomu jsme my farmaceuti začali kmitat. Ne moc, ne příliš ambiciózně. Řekněme, že jsme se pustili do úklidu, spíš než abychom renovovali byt. Tak jsme se v Salubrisu nedávno, zhruba před rokem, rozhodli oživit naše staré kmeny, uložené a lyofilizované v mínus osmdesáti stupních “
Taras samozřejmě neměl ponětí, co znamená „lyofilizovaný“, ale Mihelič to neřekl proto, aby to on pochopil.
„a dovolit, aby je zkoumali studenti mikrobiologie a biotechnologie. Účel? Oživit kmeny bakterií, dostat je do kondice, vyzkoušet pěstební média, naše měřicí přístroje, ověřit, jestli buňky ještě produkují základní přírodní účinné látky... Tedy základní přípravné práce, bez očekávání, nic zvláštního.“
Taras dopil svou kávu a zavrtěl hlavou, když se ho Mihelič zeptal, jestli si dá ještě jednu.
„Tak jsme tedy zavolali na fakultu a odtamtud nám poslali ty čtyři studenty, kterým jsme dali do ruky non-disclosure agreement a poslali je do našeho skladu. Víte, co znamená taková smlouva.“
„Že zůstanou výsledky vaší spolupráce důvěrné,“ řekl Taras.
„Ano, což znamená – naše. Pro všechny případy. Zajímáte se o chemii, inspektore?“
„V tuhle chvíli nebo obecně?“
Stařec se usmál a přikývl.
„To, co vás bude zajímat a kvůli čemu jsem vás sem pozval“
Do ruky vzal fixu a na listu papíru cosi podtrhl a obrátil se k Tarasovi. 
„je tohle.“
Před ním se objevila označená řádka písmen a čísel, propojených spojovníky, pomlčkami a závorkami. Za vteřinu či dvě Mihelič položil papír zpátky na stůl.
„Doufám, že nemáte fotografickou paměť, protože bych vás jinak musel nechat zabít.“
Zasmál se a ztichl, když viděl, že Taras nereaguje.
„Promiňte, nemístný žert.“
„Tohle byl vzorec pro nové antibiotikum, jestli jsem to správně pochopil?“
Mihelič přikývl.
„Ne na nějaké nové antibiotikum, ale na nejefektivnější nové antibiotikum na světě.“
Mlčel a sledoval Tarase.
„No, my si aspoň myslíme, že by mohlo být nejúčinnější.“
„Domnívám se, že jste ho neobjevili v Bohinji?“
„Ne, ne Jen ještě trochu trpělivosti, prosím. Potom vám bude všechno jasné, celý obraz, který musíte znát, abyste pochopil, proč vás žádám, abyste nešťoural do záležitosti, která je větší než cokoli ve vašem, mém, kterémkoli životě.“
Klouby prstů poklepal do stolu, potom je sevřel v dlaních a podíval se na Tarase.
„Věříte na zázraky, pane inspektore?“
Taras zavrtěl hlavou.
„Spíš na náhody.“
„A kolik musí být těch náhod, aby postačily na zázrak?“
Taras neodpověděl a Mihelič ze zásuvky vytáhl ještě jeden papír, položil ho na stůl a pokračoval, zatímco střídavě pohlížel na papír a na Tarase.
„Co se stane, když do laboratoře zavřete čtyři studenty, z nichž se postupně stanou unavení studenti? Jeden chová kmen XPZ79.1989.FTC14 na pěstebních médiích A, jehož buňky odfiltruje, protože antibiotikum by mělo být podle receptury vázáno na okluzní tělíska uvnitř buněk“
Mluvil rychle, bez přestávek a důrazů jako pro nějakou televizní reklamu na léčiva, v níž se herec, který ji čte, snaží v co nejkratším čase oddrmolit tu zákonem předepsanou formuli: „poraďte se se svým lékařem nebo farmaceutem“.
„ostatní pěstební média nabral do Schottovy láhve a určil je k likvidaci. Do té doby láhev stála za čárou, která odděluje použité od čerstvých médií. Neoznačil ji a podle barvy je stejná jako média. V noci někdo, skoro jistě uklízečka, tedy paní, která předtím deset let pracovala v Německu a tam se naučila pořádku, při utírání pultu neoznačenou láhev využitého média A pořádkumilovně posunula přes čáru k ostatním lahvičkám.“
Pousmál se.
„Deset let ta chudera dělala v Německu, dokud jí nezrušili vízum a musela zpátky na jih. A kdyby se o pár dní později sama nezeptala, jestli může nebo případně musí uklízet i stoly, nikdy bychom to nezjistili. No, a ten druhý student podle protokolu do toho použitého média A v neoznačené lahvičce naočkoval svůj kmen. Výsledek: bujný růst při sedmatřiceti stupních Celsia bez míchání v mikroaerobních podmínkách, a když změřil produkci efektivní látky s HPLC, objevily se mu na chromatografu čtyři další peaky, které tam neměly být.“
Naklonil se k Tarasovi a důvěrně mu pošeptal.
„Nebo lidově řečeno – zkurvil pokus!“

Tadej Golob (* 1967) je v současnosti nejpůjčovanějším autorem ve slovinských knihovnách. Původní profesí novinář, do literatury vstoupil knihou Z Everestu (2000), v níž popisuje sjezd lyžaře Dava Karničara z nejvyšší hory světa. Několik jeho knih získalo nebo bylo nominováno na Slovinský román roku. Detektivní série se svérázným, lehce cynickým („Když je někdo dobrý kriminalista, tak jím taky zůstane, kdo je špatný, dřív nebo později povýší.“) kriminálním inspektorem Tarasem Birsou, která začala románem Jezero (nominace na Slovinský román roku 2017) se inspiruje skandinávskými detektivkami. Především těmi, které píší novináři a mezi řádky rozkrývají méně známé stránky společnosti. Na Jezero pak navázaly čtenářsky neméně úspěšná pokračování Leninov park (2018), Dolina rož (2019), Virus (2020 a Koma (2022).
Podle prvních dvou knih byly natočeny úspěšné televizní seriály Jezero a Leninov park, ve kterých inspektora Tarase Birsu ztvárnil charismatický slovinský herec Sebastian Cavazza, známý českým divákům z minisérie Na vlnách Jadranu. Stejně jako jeho nejslavnější literární postava je i Tadej Golob vášnivým milovníkem hor, na kontě má výstup na Mount Everest a na Dhaulágirí. V roce 2020 se vážně zranil při horolezeckém sestupu v Julských Alpách a několik týdnů strávil v umělém spánku. Román Jezero přijede Tadej Golob osobně představit na veletrh Svět knihy 2024.

Tadej Golob: Jezero, Přeložil Aleš Kozár, vydalo Nakladatelství JOTA, doporučená cena 448 Kč - Knihu můžete koupit zde

Jezero Jezero Tadej Golob

Jak najít vraha, když nevíte, kdo je oběť? Hvězda slovinské krimi Tadej Golob se poprvé představuje českým čtenářům. Taras Birsa, kriminální inspektor Policejního oddělení v Lublani, se na Silvestra vrací z lyžování na Voglu.... více

Přejít na komentáře (1)