VivienRavenhill komentáře u částí děl

Tato povídka mi je z Poeových děl jednou z nejmilejších. Je kratičká, s líbeznými popisy přírody a snad proto se ráda vracívám do údolí duhových trav i po letech. Vnímám ji jako ne příliš známou (a ne příliš oblíbenou) avšak velmi upřímnou Poeovu tvář citlivého člověka. Tvář snílka, která není společností pochopena, protože nenaplňuje její představy. Konec, kdy se hrdinovi ve snu zjeví Eleonořin hlas naposled, je pro mě jakýmsi smířlivým vykoupením, příjemná tečka vyvolávající klid v duši za celým příběhem.

2 25.09.2017