smetyl
komentáře u částí děl
Zajímavý nápad, ale forma vyprávění prozradí čtenáři až příliš brzy, jak to celé vyústí. Některé nápovědy v textu jsou až moc výrazné a doslovné, a tak vlastně jen čtete a čekáte na to, co musí nevyhnutelně přijít.
Povinnost pro každého. Hluboký příběh vás donutí k zamyšlení a užitá literární forma je prostě jednoduše geniální. Od neotesaných, jednoduchých vět s pravopisnými chybami ke genialitě a zase zpět. A po přečtení vás donutí se zamyslet nad tím, jak pohlížíme na ty, jimž nebylo do vínku dáno to, co nám.
Něco takového jsem opravdu nečekal. Lovecraft disponuje, narozdíl od velké části dalších hororových autorů, schopností udržet čtenářovo napětí i přesto, že už všichni kolektivně víme, kam celý děj spěje. Vlastně jen čekáme, kdy hlavní hrdina děje přijde na to, co čtenář už dávno tuší. A i tak se jedná o skvělý zážitek. Navíc se opět jedná o příběh, který by si žádal tolikeré vysvětlení, ale Lovecraft nám mile žádné neposkytne, a tak máte krom mrazivého pocitu v zádech ještě stovky otázek, které nikdy nebudou zodpovězeny.
Není lepší nápad, než si na večer pustit rozhlasovou hru povídky od H.P. Loverafta. A právě Hudba Ericha Zanna se nakonec stala skvělou volbou. Od začátku vás autor zaujme tajemným neznámem a čtenář touží už už vše rozlousknout, ale Lovecraft nás vždy nechá jen mírně nakouknout pod pokličkou a nám nezbývá než si vše domýšlet. Velmi mrazivý kousek, který se vám dostane pod kůži.
(Audiokniha)
Každý máme své stinné stránky. Dokonce i dobré manželství může mít svá temná zákoutí a tajemství zametená do rohu. Nebo pod podlahu garáže. Kde se skrývalo, to co nikdy nemělo být nalezeno. Nebo mělo? Asi ano, manželku to posadilo před ohromné rozhodování se a přemýšlení o důsledcích. Její objev jí zničil celou budoucnost a zošklivil minulost s tou příšerou, kterou celou tu dobu vroucně milovala. Ona i její děti. Žena se rozhodla správně a odpravila tím ze světa bláznivého zlotřilce aniž si napáchala škody na své pověsti a na pověsti svých dětí. Šerif, jenž přijel na konci ji pochopil a uznal že spravedlnost vzala správně do rukou vlastních.
Tak těžké je dilema pro znásilněnou ženu. Svědčit nebo ne. Je to, bohužel, reálný a běžný problém. Žena v povídce se s ním však vypořádala velmi dobře. Přestože ji poznamenal navždy, její pomsta byla pro ní asi nejlepším řešením. S.King se velmi často zabývá touto problematikou a povídkou poukazuje na to, jak těžké to tyhle chudinky mají. Jak strašné břímě to je. Bolelo mne u srdce, když žena v závěru prozradila, proč má tak hezké pastelové oči. Bolelo mne u srdce, když jsem pomyslel, že i tohle se v reálném světě děje.
Vražda nikdy není to správné řešení. Farmářova mysl nedomýšlející důsledky činů byla silně ztrestána poté, co spáchal tu ohavnost. Osud mu nepřál a zničil ho. Zničil mu život, za což si však mohl sám. Je to vyprávění o hloupém rozhodnutí a těžkých důsledcích. Přestože farmáři nakonec pomohla ironie osudu, ztratil vše. Bylo mi líto chlapce a ztraceného života, který mu daroval otec spoluúčastí na vraždě. I jeho dívky, které svazovala láska. Mrtvá žena svou pomstu dovedla k dokonalosti.
A zase velice originální nápad. Hrozně mě zaujala skvěle vylíčená osobnost hlavního hrdiny. Jak vraždil své nepřátele s tou svojí pověstnou přepečlivostí. To bylo zajímavé. Každopádně Barkerovi se musí nechat, že tohle prostě umí. Udělat z obyčejného rubáše vraždící nástroj. A z takového námětu boží povídku.
Hodně, hodně zajímavá povídka. A řekl bych, že jedna z nejbrutálnějších a nejsyrovějších z Barkerových knih krve. Dost mne zarazily okamžiky, kdy Barker naprosto do nejmenších detailů popisoval chutě krále syrohlava, jenž touží po dětském masíčku, co sotva vylezlo z lůna na boží světlo. Dost nechutné musím říct. Každopádně se mi líbila velice originální myšlenka (která Barkerovi opravdu nikdy nechybí). Sice to mohlo být o něco kratší ale nic nevyčítejme. Brutální to bylo až až. Možná trochu nemastné neslané, přesto Barker svůj úkol splnil a přiložil další dávku úchylného vyvražďování. Bavilo mě to.
P.S. - Zhlédnul jsem ukázky k filmu a nutno podotknout, že to asi nebude moc koukatelné.
K čemu je život? Proč žít? Když žili jsme jen pro jednoho člověka a jsme si jsiti, že nebude nikdy nikdo lepší než byla ona osoba. Tahle zdánlivě obyčejná povídka si s tímhle tématem zahrává. A je to dost smutné. Žít tak povrchní a nudný život, který bude nešťastný. Tak dopadla hlavní hrdinka... Je hezké, že Salinger do příběhu vložil další takovou podsložku, příběh malinké slečny, která má imaginárního chlapce. Je to úsměvné a je v tom menší ironie, když dívce imaginární kamarád, na kterém byla tak závislá umře, nijak jí to nerozhodí a najde si nového. Značí to tu dětskou nevinnost a krátkodobost emocí, s nimiž projevují stesk. Ale oni vyrostou a zabřednou do stejných sraček jako dospělí... Silně pesimistické dílo.
Líbí se mi ten styl jakým Salinger píše. Vnímám poměrně plytký příběh všemi emocemi a hltám slovo po slovu. Je mi sympatické, kolik životních pravd dokázal Salinger zjevit ve svých povídkách. A aby to nebylo jen tak, skryl je. Zde je podobenství skryto v životě banánových rybiček. Co vlezou do jeskyně plné banánů, přecpou se a jsou tak tlusté, že už nemůzou proplout dírou zpět. Salinger tím naznačuje mrzkost konzumního života, který vás vtáhne nakrmí a sebere vám svobodného ducha. Svobodnou mysl. Proč je závěr takový jaký je se můžeme dohadovat. Muž nejspíše přestal snášet ten hloupý život banánových rybiček a zvolil rychlejší únik z té pomyslné jeskyně.
Tahle povídka mi zas tolik nesedla. Nevím proč, ale to zdrcující probuzení ze šťastného sna mi přišlo jako parádní konec, to že se vše změní a skončí to opravdu šťastně dost notně sráží povahu povídky...
Rozhodně velmi parádní povídka, slova vyprávění jsou okouzlující stejně tak jako chaotické projevy strachu a nesmyslné nahrávky na záznamníku. King píše, že každý autor by si měl zkusit povídku o hotelovém pokoji. Myslím, že to zvládl na jedničku!
Tohle mě teda silně vzalo. Kingovo pojetí neustále se opakujícího pekla je přece jenom dost silné kafe, zvlášť když ho vylíčí takhle živě a přesvědčivě. Já říkám, že King je něco jako malíř, co vkresluje pocity a myšlenky do tak umně poskládaných slov, že člověk nečte ale užívá si niterně vnímaný umělecký skvost...
Šíleně silná povídka. Fakt silný kafe. Pomatenej vrchní (kteýho noc co noc otravuje sousedovic čokl?) si to jde vyříkat s hosty a neváhá sáhnout po násilí. Stejně jako King neváhá sáhnout po silných momentech plných silných pocitů a silně fascinujícím popisu všech těch okolností, které vedly k té šílenosti v Gotham Café. Parádička
King naprosto dokonale popsal ten paranoidní pocit strachu a nekontrolovatelného děsu. V závěru na mne ten pocit působil strašně klaustrofobně. No vžijte se do situace osoby, která ví, kdy přijde její smrt ! Geniální!!
Tahle povídka je definitivní. Naprosto. KIngův zúročený nápad s každotýdenním ničením, vyhazováním peněz se rozvinul do podoby prazvláštní povídky. Lidé co pomocí zvláštních obrazců dokážou dohnat jiné k sebevraždě ? To zní dost zajímavě. A taky je ! Líbí se mi celé pojetí povídky včetně závěru, který tam prostě pasoval...
Hodně zvláštní povídka o tom jak dvě domácí zvířátka dokážou zničit manželství. King jako vždy nezahálel a do toho nápaditého a i trochu milého příběhu zasadil nečekanou a velmi smutnou pointu (nebo ne?). Líbí se mi ten styl, to pojetí (Lucy-Hnusy) a spoustu narážek na to, že si prostě ženy v hádkách nedovedou přiznat prohru. King má ve svých povídkách i románech spoustu narážek na obyčejný život. To se mi líbí. Proto se mi líbí King i jeho originalita.
Už hodně jsem toho slyšel o Temné věži, nikdo mi však nikdy nedokázal popsat o čem to vlastně je. Teď, poté co jsem spolu s Rolandem prožil tohle srdcervoucí a vlastně úžasné dobrodružství, jsem pevně rozhodnut si Temnou věž přečíst. Sestřičky z Elurie je vážně neskutečně vydařená povídka.
Je smrt šťastným koncem prázdného života? Lze žít bez cíle? Povídka, vyprávějící o velmi zvláštním člověku s velmi zvláštní zálibou. Se zálibou, která ho drží při životě. S podivnou a normálnímu člověku nepochopitelnou zálibou. King popsal jeho duševní svár a zvládl to bravurně.