Nantlos
komentáře u částí děl
Za mě se jedná o řadový upírský příběh, který ničím zvlášť nepřekvapí a má jednoduché zakončení, jaké by každý, kdo už nějaký ten upírský příběh četl, jistě očekával. Nicméně, beru-li to postupně, jak jdou povídky v knize (4. v pořadí), pak se jedná zatím o nejlepší příběh, kde už se i trochu dostavil ten duch tajemna a zvědavost, jak to celé skončí.
Opět, jako u první povídky ze sbírky, je i zde hezký popis prostředí, jde vidět, že autor má obsáhlou slovní zásobu, ovšem chybí tu zde nějaký dobrý nápad. Celkově je obsah i vyústění příběhu bezduché a prázdné a nestane se tu nic zajímavého.
Bohužel mě tato povídka vůbec neoslovila. Přes všechny podrobné popisy okolní krajiny se autor pořádně nedostal k nějakému zajímavému ději, který by čtenáře dokázal vtáhnout do povídky. A najednou, jako když utne, přijde konec. Škoda, jak už bylo psáno, počáteční potenciál zůstal nevyužit.
Ačkoliv konec poněkud předvídatelný, tak atmosféra skvěle vystavěná, četlo se to naprosto samo a chvílemi jsem se i přistihl se zatajeným dechem. Paráda!
Povídka jako taková, není po literární stránce špatně napsaná. Myšlenka souznění člověka s přírodou je mi navíc poměrně blízká, nicméně její zařazení do hororové sbírky mi úplně nesedí, neboť se dle mého o horor nejedná, spíše jen o takové filosofické přemítání. Proto nižší hodnocení, číst ji ve sbírce o lásce k přírodě, nejspíš budu hodnotit výše, ale zde se duch tajemna nedostavil.
První povídka ze sbírky, která za mě nemá úplně správně vybudovanou tu tajuplnou atmosféru, kterou by si čtenář při čtení přál pocítit. Nemá ani nijak zvlášť zajímavý děj se zvraty a konec je, bych řekl, až idealisticky naivní. Na dílu se hodně odráží, že autor je kněz, tedy se tu dočkáme takového biblického konce. Napsáno je to hezky, bohužel za mě ale ne jako hororová povídka.