ManOfSteel
komentáře u částí děl
Wau, skvělá povídka.! Myslím si, že každý muž potřebuje svou slečnu Jabloňovou. :)
Pokaždé, když mi v mém životě není dvakrát ,,hey,, tak utíkám Tohle je jedna z povídek, do které se pořád rád vracím.
Krásná a velice smutná povídka popisující život Johana Bartoka za války. Tolik zmařených životů a lidských osudů co přinesla válka, jeden z nich je třeba právě příběh Johana Bartoka. Remarque zde klasicky vyzdvihává nesmyslnost jakékoliv války a utrpení, která sebou přináší. Jak šťastný může být vojákův život po skončení?
Krásná atmosférická povídka z pera nebojím se říci geniálního spisovatele Raye Bradburryho.. Neméně stejně krásně magická povídka jako Jezero, Příběh lásky či Přání. Moc se mi líbí postava hlavního hrdiny Timothyho, chlapec, který je ztracený a nepochopený svou ,,normální,, rodinou. S dovolením si dovoluji z knihy citovat.
Timothy: „Kdybych jen dokázal tvořit umělé obrazy z vlasů jaké tvoří Ellen, nebo způsobit, že se do mě lidi zamilují, jako to s lidmi dělá Laura, nebo číst podivné knihy, jaké čte Sam, nebo pracovat ve váženém zaměstnání, jaké má Leonard a Bion. NEBO ALESPOŇ JEDNOHO DNE ZALOŽIT RODINU, JAKO JI ZALOŽILI MAMINKA A TÁTA...“ Konec citace.
„Nebo jednoho dne založit rodinu, jako máma a táta“. Moc krásné přání, co říkáte?.
Ten konec mě však úplně dostal.. Již nechci citovat, abych budoucímu čtenáři nevyzradil více, než je třeba. :)
Wau.. Tak tohle mi úplně vyrazilo dech.. Ono, se to už pomalu děje. Jak děsivé.
Každému z nás, už jistě na mysl přišla myšlenka jaké to bude, až zemřu? Bude to bolet? Existuje ráj? či peklo? Jaká je smrt? Jaká je smrt pro člověka, který miluje život? Jestli takhle vypadá smrt, jako v této Bradburyho povídce, tak už se smrti nebojím. Ale kdo ví?
Snad každý na světě už si někdy představil, jaké by to bylo, kdyby zůstal na světě sám. Zpočátku se to zdá, jako celkem fajn zábava ne? Myslím, že po chvíli by nám chyběli i věci, které ze srdce nenávidíme.
Naprosto geniální povídka! Jako bych i já seděl v pokoji Ericha Zanna a poslouchal zvukům jeho ďábelské violy. Moc mě mrzí, že jsem Lovecraftovi nikdy nevěnoval dostatečnou pozornost a pořádně se s jeho věcmi seznamuji až nyní, ale kdo ví? Třeba bych to dříve úplně neocenil.
Jedna z nejlepších povídek, kterou jsem kdy četl! Atmosféra, kterou zde Bradbury vylíčil je jemně melancholická, bolavá, ale přesto krásná.. Nádherná povídka.
Jsou myšlenky a pocity malého Charlese opravdu skutečné? Nebo jen blouzní z horečnatého snu? Další mistrovská povídka Raye Bradburyho.
Pro mě nejlepší povídka z celého Kaleidoskopu. Nic, jen nekonečný, krutý a krásný vesmír. Povídka s pořádnou dávkou beznaděje a zoufalství. Úžasně krásná atmosféra, která se vám při čtení dostane pod kůži.!
Včera v noci mi sbalila tašky před odletem
devět minut po půlnoci
v té době už budu vysoko jak papírový drak
Moc mi chybí Země, chybí mi moje žena
Vesmír je osamělé místo
při tak nekonečném letu..
I'm a rocket man..
Tahle povídka mě naprosto dostala, přečetl jsem jí teprve včera a pořád se mě pěkně drží.. Jen naposledy, naposledy podívám se do vesmíru, pak se usadím...Slibuji..!
Přečteno jedním dechem! Úžasná nadčasová záležitost, která předběhla svou dobu a nebojím se říct, že i tu naši.
Stařec jako plamen naděje v apokalyptické budoucnosti. Snad má společnost ještě šanci.