Jedna z mých nejoblíbenějších knížek.
Je sice mnohem více dětská než Pán prstenu, ale díky tomu má příběh poklidnou a neuvěřitelně příjemnou atmosféru.
Pokud někdo začíná číst fantasy, je právě Hobit ideální pro seznámení s tímto žánrem.
Šifry jsou sice zajímavé, ale akční scény až trochu moc přitažené za vlasy. Boj Langdona s profesionálním zabijákem nebo skok z vrtulníku (samozřejmě bez padáku jak jinak) si autor mohl odpustit a kniha by se stala výrazně lepší.
Skvělý začátek a naprosto úžasný konec. Ale prostředk na mě působil nudně. I scény, které měly potenciál být napínavé, mi vlastně přišly hrozně nezáživně napsané. Velkým bonusem pro mě osobně byly pasáže s baronem Harkonenem.
Smrť je skvělý jako vždy. Členové klubu nového počátku a paní Bochánková přidávají své. I když musím přiznat, že mi dějová linka odehrávající se v Ankh-Morporku přišla lehce přitažená za vlasy.
Nejlepší ale je, že se konečně objevuje Krysí smrť. :)
První kniha s městskou hlídkou. Je úžasné sledovat její vývoj. Porovnat začátky s tím, jak vypadá v pozdějších knihách.
Drak a spiknutí...co víc si člověk může od fantasy přát?
Karotka je asi jediný 'paragon' protagonista, který je dobře napsaný a místo toho, aby unudil čtenáře k smrti, je spíše pobaví. Šance, že taková postavu bude fungovat, je milion ku jedné. Takže klobouk dolů Pratchettovi.
Začátek v cechu vrahů dodává celému příběhu grády. Čtivé a zábavné. Konec je sice lehkou deus ex machinou, ale na tom nezáleží, vše totiž vyváží množství vtipných scén jako třeba Sfinga a hádanka.
Každý, kdo má problémy s matematikou, by si měl vzít příklad z velbloudů a počítat čísla nikoli prsty. :D
Úžasné čtení. Ta druhá a vyrázně lepší verze Macbetha. :D Trio čarodějek je skvělé. Každá má něco do sebe, ale spolu jsou nejvtipnější. Šašek je neuvěřitelně sympatický a odhalení na konci dodává příběhu šmrnc.
Nikdy mě nepřestane mrzet, že jsem nemohla vidět naživo adaptaci divadla v Dlouhé.
Odstraňte ze své blízkosti pilníky a pusťte se do čtení. :)
Báječná knížka. Smrť je jedna z nejlepších postav ze Zeměplochy a je skvělé sledovat jeho vývoj. Většinou od ostatních slýchám, že právě tento díl mají z celé série nejraději.
Narozdíl od prvních dvou knížek má Čaroprávnost již 'usedlý' děj, kterému chybí předešlá ztřeštěnost a chaotičnost. To mně osobně spíše vyhovuje, někomu to však může vadit. Knihu mám obzvlášť ráda, protože to byla první ze Zeměplochy, se kterou jsem se potkala. Bylo mi sedm a táta mi ji četl před spaním, právě díky tomu věku jsem tehdy hrozně zbožňovala Esk.
Neuvěřitelně čtivé a zábavné. Odkazy na pohádky fungují v knížkách vždycky skvěle. Lehké nastínění otázky - co je dobré a co zlé?
Stařenčina 'cizozemština' je přinejmenším úsměvná a její dopisy domů bezesporu pobaví.
Ke čtení se silně doporučuje dát si dýňový koláč. :D
Oproti minulému dílu ubylo akčních scén, čímž se výrazně zlepšila i kvalita. Šifry jsou zajímavé, ale autor si mohl odpustit románek mezi hlavními postavami.
Po této knize jsem začala mít ráda želvy. Člověk k nim začne pro jistotu cítit respekt. Bruta je skvělý. Taky bych chtěla, aby mou první vzpomínkou byla - tma, pak ostré světlo a to, jak mě někdo plácl po zádech. Přítomnost kvizice a rozebírání náboženství dělalo příběh vážnějším a nechávalo prostor i pro zamyšlení.
Barva kouzel vznikla jako parodie na klišé, které se objevuje ve fantasy knihách. Pokud ji tak bereme, je naprosto skvělá. Někomu však děj může připad až moc ztřeštěný. Rozhodně se nejedná o mou nejoblíbenější knihu ze Zeměplochy, ale musí se nechat, že při čtení se člověk hodně zasměje. To, jak bohové hrají deskovku a smrtelníky používají jako figurky, je podle mě zábavný detail.
Asi prvně, co elfové nejsou prezentováni jako oslniví, ušlechtilí a moudří. Právě naopak, jsou to zvrhlé sadistické stvůry. Tato změna je celkem osvěžující.
Musím si určitě přečíst Sen noci Svatojánské, abych mohla příběh ještě více ocenit.
Kniha mi přišla vemi nudná. Některé pasáže byly rozvleklé a až nepotřebně popisné vzhledem k tomu, že se v nich nic moc nedělo. Hlavní zápletka byla až příliš jednoduchá - boj dobra proti zlu. Nemastné, neslané, nezajímavé.
Neuvěřitelné množství odkazů na historii filmografie. Příkladem může být Silverfish, který je zaručeně referencí na Samuela Goldwyna (původním jménem Szmuel Gelbfisz). A je toho mnohem víc...
Fajn knížka, samotný děj není sice nijak zvlášť poutavý, ale scény s Kolíkem snažícím se do obrázků za každou cenu propašovat reklamu vše vynahradí. Gaspoda je nejen nejchytřejší ale rovněž nejvtipnější pes světa. Na neviditelné univerzitě se konečně objevuje Výsměšek. A pak je tu samozřejmě tisíc slonů...
Myslím, že co se týká Zeměplochy, je Magický prazdroj spíše slabším kousekem. Ani při druhém čtení mě knížka nijak zvlášť nezaujala. Ale i tak se musí nechat, že stejně jako v každé Pratchettovce je i tady přehršel vtipných scén.
