Zlobson komentáře u knih

Popravdě řečeno, je to už dlouho, co jsem Fiasko četl. Pak půjčil a ... znáte to. Takže nemůžu seriózně okomentovat připomínky Aqualunga, prostě si to nepamatuju přesně. Nicméně problematika kosmického RAMjetu je dnes jediná, o které jsme přesvědčeni, že ji můžeme v budoucnosti seriózně technologicky zvládnout a použít coby interstelární pohon. A nejspíš použijeme, pokud nevynalezneme něco lepšího. Všechno ostatní je natolik futuristické, že o tom víme, že by to teoreticky fungovat mohlo, ale jak na to konkrétně... to je jiná věc.

Chci tím říci, že Fiasko je HARDCORE scifi v pravém slova smyslu. Je to skutečně SCI (vědecká) i FI (fikce). Úplně jsem se tetelil blahem, když jsem to četl - právě pro ty technické porobnosti a vychytávky, které kdysi polovina a dnes skoro všichni autoři obejdou, přeskočí -"tak nějak po spisovatelsku"). Takže jako každá hardcore záležitost Fiasko NENÍ vhodné pro všechny, Viz níže psané komentáře o "přetechnizovanosti, přeteoretizovanosti"...

Nicméně NENÍ to jen o technice a teorii, kniha má primárně vážné téma problamatiky kontaktu 2 civilizací, ale nebojte, i na kecičky (příběh postavy) se dostane. Takže pokud jste spíš takoví Mike Resnick nebo Ursula le Guin fandové, tož sorry - nic pro vás. Ale pokud patříte k těm, kterým nestačí jen "rychlost warp 5 pane Date" nebo "otevřte červí díru na P3X-974" a futuristická či mimozemská technologie se "nějak" postará, pak tato kniha bude pro vás čtenářská "Sodoma-Gomora-orgie na X-tou" !

Asi nejlepší SKUTEČNÁ sci-fi, jakou jsem kdy četl, kde to sci není jen okrajovým prvkem, tak jako je tomu dnes, kdy každý chce být spisovatel, ale protože neumí napsat pořádnou beletrii, tak napíše scifárnu - tam všechno ti blbci zbaští. Fiasko je zkrátka taková "verneovka z konce 20. století". Pokud tedy vaše scifi gusto není zrovna Mark Stone a jeho android, ale spíš "serióznější" přístup a zájem - vřele doporučuji. Pro začátečníky a nefandy SF - vyhněte se tomu obloukem.

Celkem slušná stará (tedy ještě poctivá) scifárna. Žádné "hlubokomyslné psychologické výlevy" alá Mike Resnik, kde scifi = 1 raketa v několika větách a zbytek spíš špatná beletrie (Kirinyaga).
Bohužel jsou některé povídky trochu poplatné době svého vzniku (jak jinak, málokdo dokáže napsat scifárnu nadčasově (včetně Hugo/Nebula awardistů) - byly napsány v letech cca 1950-75.

Jako teenagera mě dostávala povídka Styx a Právo na návrat, dnes mám dost našlápnuto na 50, takže bych upřednostnil povídku Nic pro hrdiny. Nejlepší humorná scifi, co jsem kdy četl. Ovšem uznávám, že pro plné vychutnání tohoto mistrovského kousku Sama Lundwalla je asi potřeba armádní zkušenost. Povinná době poplatná sovětská vsuvka bří Strugackých se mi hnusila už tenkrát a dnes není o moc lepší.

Jinak bych to charakterizoval spíš na scifi / (napětí nebo humor). Rozhodně nic pro feministky, na ty tam číhá plukovník Starý Držkoun i s Robodruhem. ;-) V dnešní bídě s nouzí o pořádnou scifárnu můžu doporučit, pokud akceptujete výše uvedené.