VeronikaMat komentáře u knih

Miluju původního Saturnina. Tuto knihu jsem koupila s podezřením. A bohužel, je přesně tak špatné, jak jsem čekala. Nuda, nuda, nuda. Napodobuje dobře styl třicátých let 20. století. Ale to je tak všechno. Dneska jsme v jednadvacátém století, a čtenáři chtějí něco víc než jen plagiát známé značky…

Kniha Michala Březiny Měsíční deník se mi dostala do ruky náhodou. Na Google Books se o ní píše, že je to „nejhumornější sci-fi od dob Červeného trpaslíka“, což mě zaujalo. Po přečtení bych však spíš řekla, že humor knihy víc připomíná humor Stopařova průvodce galaxií (i když klíčovou roli tu místo ručníku zaujímá rohlík). Na Stopařově průvodci mě víc než příběh bavilo podání. Fakt, že každé druhé slovo není psáno vážně, ale s obrovskou nadsázkou a humorem. Příběh mi připadal vedlejší. A stejný efekt na mě měl Měsíční deník. Michal Březina je mistr metafory (i když některé by ve slušných kruzích nešlo citovat, což jim neubírá na vtipnosti). Příběh si víc vychutná ten, kdo zná První lidé na Měsíci od H. G. Wellse, kterou kniha paroduje. Já tuto Wellsovu knihu nečetla, a proto mi část příběhu unikla (nikoli autorovou vinou), především pro mě trochu složitější konec. Přesto jsem si čtení pro lehkost vyprávění a humorné podání užila. Knize bych tak vytkla jen to, že na obálce chyběl údaj o tom, co kniha paroduje. Jakožto pečlivý čtenář bych si nejprve dohnala mezery v konkrétním Wellsově díle, abych si Měsíční deník vychutnala ještě víc.