Valach50
komentáře u knih
Šálek dál hřeje dlaně
Roman Szpuk
Výtečná kniha po všech stránkách. Příjemným formátem do ruky, korespondujícím s vizuálním rozsahem haiku počínaje, přes srozumitelné úvodní slovo Pavla Martince, umožňující porozumět (a následně o to víc ocenit) formě i nezasvěceným čtenářům, přes líbezné ilustrace, které pro svou četnost v knize by se jen mohly ztěží odpoutávat a svým tak trochu mlžným provedením vědomě vytváří pozadí, až po vlastní obsah.
19 autorů, včetně dvou slovenských nabízí tvorbu, která, ač se musela vyrovnat se specifickými a svým způsobem omezujícími pravidly haiku, nabízí texty, které navzdory pravidlům a dost možná právě proto, přináší ucelené mikrobásně, nenásilně vtahující čtenáře nejen do obsahu, ale i do vlastního doznění. Stávají se tak spontánně spoluautory a mohou prožít svátek slova. Napadá mne parafráze rčení "Tak mnoho povyku pro nic". Tak málo a tak mnoho.
Pohovka Sigmunda Freuda
Jan Zbořil
Velmi sympatická knížečka už jen svou výpravou (formát, řada fotografií nejen rámující jednotlivé verše, ale současně vtahující, jako bychom byli jejich součástí. A to platí i o verších. Nemyslím si, že by šlo o smutnou nebo depresivní poezii, spíše jde o básně, které s laskavým odstupem mapují četná zákoutí běžného života. Nepláčou, nekřičí, jen nenásilně, vkusně a hutně akcentují situace, v jejichž většině jsme se již ocili sami nebo nám někdo blízký, a které v naprosté většině přijímáme za své. A co víc, mezi řádky zaznívá porozumění. Jen mezi řádky, protože poezie autora je sama o sobě natolik zdravě sebevědomá, že věří v čtenářovu empatii.
Haiku
Katka Soustružníková
Četl jsem s krátkým časovým odstupem 3x. Autorka se vyznačuje nejen věrností tradičnímu poslání, tedy i formě - haiku, ačkoliv na několika málo místech v zájmu vyznění na formě nelpěla, ale především, na rozdíl od řady jiných autorů, kteří lpí spíše na obsahové stránce a poněkud stírají hranice mezi haiku a miniaturou, vyniká na mnoha místech této sympatické knížečky lyrickým vyjádřením a propojuje tak haiku s poezií, jak ji většina z nás vnímá. Za zmínku také stojí zamyšlení Pavla Martince na konci knihy, ve kterém laickému čtenáři fenomén haiku přibližuje.