Tercais komentáře u knih

No... upřímně? Na to asi neexistuje publikovatelné slovo. To byla hrůza, mám pocit že nic horšího jsem snad ještě nečetla. A to jsem "Proper Whoovian", takže cokoliv s Doktorem je pro mě modla a božstvo. Ale tahle kniha byla těžké šlápnutí vedle. Nejde ani tak o její obsah, ten byl na úrovni klasického vánočního speciálu, ale o tu formu. Tak prostoduchý sloh jsem viděla naposled v 50 odstínech, postavám jsem vůbec nevěřila že jsou to TY postavy, všechno bylo tak nějak příliš jednoduché, příliš jasné, příliš... sluníčkové. Už jsem četla fan fiction, která byla napsána lépe. Bohužel jsem nečetla originál, takže nemůžu říct, zda to bylo autorem nebo překladem, nicméně "sonáč"? Vážně? Klasicky se sonic- jako zkratka sonic screwdriver překládá prostě jako sonik...

A je po všem... Knihu, respektive ságu, jsem dočetla dnes o půl třetí ráno, po tom, co jsem jedním dechem udolala třetinu knihy. A pořád tomu nevěřím.... Dřív, když jsem byla s knihou u konce, mě čekal další díl. A pak další. Teď se cítím trochu jako Eragon- už je to za mnou, a nevím co budu dělat dál. Celý den se chci zavrtat s knihou do deky, a pak mi dojde, že už vlastně není co číst. Se sérií jsem začala na základní škole a teď mám před státnicí...
Závěr byl ztrhující- brečela jsem, smála se, srdce mi bušilo jako o závod, a když jsem četla o dračích vejcích, neubránila jsem se dojetí. Nevím jak to Paolini dokázal, ale ještě nikdy jsem se s žádnou knihou tolik neztotožnila, nikdy jsem se s žádnou knihou necítila tak dobře, a když jsem četla Odkaz, poprvé jsem zapomínala, že to jenom čtu- prostě jsem tam byla. A žádná kniha kterou jsem dosud četla ve mě nezanechala tak hluboký pocit prázdnoty, když skončila.
Samozřejmě se dá knize něco málo vyčíst- některé věci se daly docela snadno předvídat- třeba to, že se Aryi vylíhne drak. A přesto to bylo to správné, co se mělo stát. A scéna s odplouváním lodi s Eragonem z Alagäesie je až moc podpbná závěru Pána prstenů. Ale co se mě týče, je to snad to jediné, co proti knize můžu říct.
Nepříliš šťastný konec knihy jsem obrečela, a tak jako většina postav s nimiž se Eragon při svém odchodu loučil, jsem i já měla pocit, že přicházím o přítele. Lásky, jak šťastné, tak nenaplněné atmosféru dokreslily k dokonalosti a nezbývá už nic jiného, než autorovi v duchu poděkovat a doufat, že příběhy z Alagäesie nevidíme naposled.

2 03.01.2013