Teclaireddy komentáře u knih
Je to tak trochu jako sledovat závody gumových kachniček...lehce kýčovité, ale docela milé.
No, nevím. Ocelové srdce mě trochu zklamalo. Možná je to tím, že jsem nedávno zhltla celého Mistborna - a oproti němu mi tento příběh přišel nějak moc jednoduchý, místy zbytečně zdlouhavý (moc mě nebavily popisy vynálezů a města, působilo to na mě tak nějak nevěrohodně), postavy mi nepřipadaly moc propracované a žádnou jsem si nijak zvlášť neoblíbila. Ale závěr se mi líbil a pokračování si přečtu, věřím, že Sanderson v dalších dílech vyjevil hlubší souvislosti, jak bývá jeho zvykem.
Oproti prvnímu dílu (druhý jsem nečetla) trochu zdlouhavější a nudnější (konflikty bohatých a chudých), ale jinak docela hezký únik do jiné reality.
Četla jsem už dřív. V paměti mi zůstal poutavý příběh a dost bídný překlad. Příjemná knížka o vytváření domova v norské pustině. Zajímavé osudy postav.
Arnaldur nezklamal. Na jeho knihách mám ráda především psychologii postav - nejsou černobílé a vrah má často ke svému jednání lidský důvod.
Na knize mi však velmi vadil nekvalitní překlad. Sice nemám k porovnání originál, ale některá místa mi přišla víc než podivná. Chvílemi jsem si říkala, jestli knihu radši neodložit, abych "nenasála" špatnou češtinu. A Erlendurova dcera se nejmenuje Eva Lindová, ale Eva Lind - nejen že není vdaná, ale na Islandu přece ani nemají příjmení.