Šárkaxx komentáře u knih
moc jsem nepochopila ten systém příběhů - na začátku autor vysvětluje, jak vznikly jednotlivé mýty, přičemž ovšem zmíní ten mýtus - a pak jeho reálný průběh. Ale ve druhé půlce se zase ty mýty opakují, tentokrát už tak, jak je známe.. To mělo být k čemu?
Básně mi přišly takové monotematické, nebavilo mě to. Myslím si, že většině jsem ani nerozuměla, ta kultura je hodně odlišná.
Některé básně jsem nepochopila a některé mi přišly fajn, ale úplně mě ohromila báseň o patologickém truchlení, které je děsivě ze života:
Přivést mrtvého k životu
Přivést mrtvého k životu
lze bez velikých kouzel.
...
Vrať mu zapomenuté žaly
a jeho zvadlé naděje mu vrať;
své pero poddej jeho rukopisu,
až svedeš zcela přirozeně
podepsat jeho jako dříve sebe.
..
Shromáždi věci, jež mu byly drahé,
pečeť a pero, jeho plášť;
a kolem nich pak postav dům,
na nějž se snadno rozpomene
ten lačný navrátilec z odnikud.
Tak propůjčíš mu život, ale pamatuj,
že hrob, který ho pozval do svých stěn,
nemůže přece zůstat pustý!
Ty sám tam ulehneš -
do jeho potřísněného roucha zahalen.
Jednoznačně kniha pro ty, kdo se v dané oblasti orientují. Hned zrovna první příspěvek bych úplně nepochopila, nebýt toho, že jsem zrovna dočetla knihu Molekuly emocí, kde je to podrobně vysvětleno. To se pak opakovalo i v jiných sekcích, tj. kdybych neměla předchozí vědomosti, tak spoustu věcí nezaregistruju - takže mě napadá, že je to spíš taková ochutnávka toho, jak se uvažuje o psychosomatice. Pak je tam i drobek psychologie těch několika směrů, které jsou tam zmíněné. A pak kapitoly typu historie, výzkum.. no, celkově mě zaujaly tak čtyři příspěvky a nemůžu říct, že by mě kniha do reálné praxe nějak obohatila
Až na výjimky (část Jak se zamiluješ) jsem se vůbec nechytala. Netroufám si hodnotit, když tomu vůbec nerozumím.
Nádherné básně, navíc obohacené dopisy pro a od Puškina; a vzpomínkami od lidí, kteří ho znali. Mj. jsem se tam dočetla, že se mu líbily u žen malé nohy.
Závidím moři: vlnu s vlnou
spojoval nedočkavý chvat,
když pospíchaly láskyplnou
hrou jejím nožkám poctu vzdát.
Tolik jsem toužil cítit na rtu
tep krve v ohbí něžných nártů!
...
Malá knížečka básní o době covidové, rozdělená vtipně do čtyř částí: patogeneze, mátohy, terapie a relaps. Básničky dost trefné, např.
Živelná pohroma
Šel kdosi vyvenčit Charybdu,
jen byla venku, neposlouchala.
Z řetězu kutého z molybdu
utrhla se - situace zoufalá.
Vlna za vlnou Prahu zaplavuje
a lidé tonou ve vlnách,
odnáší rozum, stolky, tuje,
podél zdí se dávno plazí hrách.
Kolik lidského skončí Charybdě v útrobách?
Ten moderní styl vyprávění v dialozích mi ke starořeckým a egyptským bájím nesedl, příběhy pak vyzněly lacině. Občas jsem měla i pocit, že autorka tu "erotickou část" zveličila, aby se to vůbec do knihy hodilo. Některé originály, ze kterých byly příběhy převzaté, bych si ale klidně přečetla.
Zaujal mě autor, že si přečtu nějaké jeho básně (dosud jsem znala jen Vánoční mši) - a uff... ony jsou to písně pohřební (celkem 21, knížka je útlá). Od písní pro miminka, přes větší děti, skoro dospělé, matku, otce a starého člověka. Navíc jsou tam tři na rychtáře, úředníka a učitele. Motto - o mrtvých jen dobře - takže od věku, kdy dítě trochu rozum bere, se zdůrazňuje (nejen náboženská) poslušnost, pevná víra, dobré vlastnosti. Poslední tři písně jsou pro mě trochu rozporuplné, protože popisuje ideál a ještě tam dává doporučení, jak by se lidé měli chovat. Kdyby jen té v té roli, budiž, ale (Na vesnického rychtáře):
...
Mocnářovo nařízení
nejochotněj přijmejte!
Co vám Jeho rozkaz velí,
věrně, rádi konejte!
Vězte: že jest zeměpán
k ochraně vám z nebe dán.
...
Četla jsem jiné vydání (nakladatel Šedivý), kde jsou jen básně.
Jako snad všechny romantické básně Vrchlického je skutečně požitek je číst. Krátké, často na podobné téma, takže se mohou zdát trochu monotematické - na druhou stranu - kdo dokáže stejnou věc říct různě mnoha slovy?
Mně o štěstí se zdálo,
ó byl to krásný sen;
ač na sny věřím jen málo,
přec byl mi vyplněn.
Tys přišla, sklonila se,
lepšího světa host,
já hýřil v štěstí i kráse
a sen byl - skutečnost!
Sbírka mi přišla velmi melancholická. Za mě nejhezčí část asi Smutná moudrost - básně Vím, V dnech šerých, Tempora mutantur.... Zrovna z ní je taková aktuální myšlenka ke covid debatám:
...
Svět sám zlý dost. Nač v hněvu plamen
polínko svoje přikládati?
On tvrdý dost - nač vlastní kámen
v řež všech proti všem přidávati?
Kdos ranil mne. Jest jemu lépe,
že vychrlil jed svojí duše?
Dal vášní hnát se, dítě slepé,
psal, jednal šíleně a hluše.
...
Ta kultura mi přijde nějak vzdálená, moc mě to nebavilo
Sbírka se mi líbila, zpočátku se témata dost opakovala (láska, válka), postupem času k moderně se začala objevovat i jiná témata a v každém období jsem našla několik básní, které se mi líbily hodně, nejvíc asi v romantismu. Je rozhodně zajímavé vidět ten postupný vývoj. A jak moc nemusím francouzskou beletrii, tak vůči poezii to říct nemůžu.
Myšlenka zajímavá, provedení typu veršovánek - v pubertě by mě to asi bavilo, ale dnes už od poezie čekám větší hloubku
Kouzelné verše o úplně obyčejných věcech.
Jak se máš, jeseni
...
Jeseni, tetinko,
jsi ještě ženská k světu.
Pavoučí přadýnko
črtá tvou siluetu
na vítr, na azur
alejí, zvoníš v dur,
i když snad ze spinetu.
Jako terapeut ji doporučuji spolu s Tréninkem emocí, i když nejsem kovaná v KBT. Mně osobně naučila rozlišovat, kdy myslím "emočně" a kdy logicky, což mi dost zjednodušilo život.
Pro laiky asi nejzajímavější poslední část, jak začít se strachy bojovat. Pokud by se do toho někdo pustil, tak praktická pomoc se cvičeními na restrukturaci myšlenkových zkreslení je Racionálně-emoční behaviorální terapie nebo Trénink emocí od Alberta Ellise.
Nebyla jsem schopná - došla jsem na stranu 72 a nevím z toho absolutně nic...