Sadako komentáře u knih

Příšerně (avšak pochopitelně) emo záležitost. A zároveň mile až rozkošně cynická. Eric je sice romanticky rozervaný, vlastně spíš rozstřílený, hrdina, nicméně také psychopatický zabiják - dobrá, nevím, zda se na někoho, kdo zemřel a vrátil se pro pomstu, dají aplikovat psychiatrické diagnózy. A má rád kočky, za což je u mě bod k dobru (nebo ke zlu, jak se to vezme). Linie se Sherri imho trochu zbytečná, na mne přes svou okrajovost působila lehce rušivě. Nicméně, když už si to tu tak pitvám, Vrána vlastně vůbec není dobře vystavěný příběh, je to frontální útok na čtenářovy city, byť je to ve své autoterapeutické funkci útok upřímný. Obvykle takové záležitosti v lásce nemám, Vránu jsem si, zejména díky Ericově vyšinutosti a sympaticky přímočaré kresbě, celkem oblíbila.

3 01.10.2014

Budovatelský román ve své nejlepší formě. Nalezneme zde uštvaného mladého funkcionáře v manželské krisi, individua práce se štícící i odporné buržuje, roztahující se ve vile, kam by se pohodlně vešlo hned několik dělnických rodin. Však zúčtovali s nimi, jak už to v podobných dílech bývá, plán se splnil, výroba modernisovala a všichni radostně pracují světlým zítřkům vstříc.
Coby osobu která se netají svými sklony pro podivné humoty mne zde navíc velmi pobavilo jméno hlavního úderníka - přece jen, s někým jménem Viktor Kokot se čtenář nesetká každý den.

30.09.2014

Úžasný krvák, ryzí brak se (na dobu sepsání rozhodně) znamenitým tempem a nebývalou odvahou rozmáchle a přitom svižně popsat kdejakou důmyslnou smrt či kličku, kterou uniká tu Fantomas zpod ostří guillotiny, tu Fandor či Juve z jeho smrtících pastí. Vzhledem k faktu, že P. Souvestre a M. Allain napsali mezi lety 1911 a 1913 32! příběhů o Fantomasovi a zde se objevují ty s pořadovými číslem 1, 9 a 19, mohou se některé skutečnosti, např. Fandorův vztah s Helenou, jevit jako blesk z čistého nebe, nicméně předpokládám, že nějaký počátek a vývoj se vyskytuje v těch dílech, které jsem neměla možnost číst. Na výběr těchto tří vyprávění si ovšem vůbec nestěžuji, jednokaždné z nich stojí za přečtení a pohromadě (zejména v případě návaznosti Fiakru a Vosy) drží sice s výhradami, ale i přesto docela fungují.

1 30.09.2014

Vpravdě nehezký důkaz skutečnosti, že pouhé nadšení pro věc nestačí. Z celé sbírky stojí za pozornost pouze Dahlovo Prase, Braduryho Hrobník a zejména Lovecraftova Věc na prahu, nicméně přečtěte si je raději jinde, neboť tady se všem povídkám dostalo takového zacházení, že by z toho člověk s chutí zfackoval zdejší takzvané překladatele. Zbytek povídek je vesměs nezajímavý až špatný i obsahově, což si, pravda, troufám tvrdit jen proto, že jsem je přečetla v nejen zde, nýbrž i v originále nebo lepším překladu.