ruscolokse komentáře u knih

Tato kniha je dobrá možná pro někoho kdo má ve svém okolí někoho s aspergerovým syndromem a chtěl by zjistit, "co že to vlastně je". Ale pro někoho kdo jím trpí a je mu víc než 18 let je naprosto k ničemu. Na všechna nepsaná pravidla a základy sociálních dovedností, které v ní autorka zmiňuje, už jsem dávno přišla sama, trpím autismem ale na to abych podobné základní poznatky za 20 let svého života neodpozorovala bych musela být slepá, hluchá nebo úplná blbka. Mělo by to být určené spíš teenagerům. Čekala jsem, že se dočtu třeba o nějakých tricích jak udržet oční kontakt, zmírnit pocity úzkosti,lépe číst výrazy tváře nebo jestli lidé lépe přijmou když se snažíte chovat normálně,ale moc vám to nejde nebo když jim prostě řeknete, že jste jako Sheldon. Tohle je spíš výčet možných problémů které můžou člověka s pas potkat a celé je to psané takovým tónem jako kdyby to člověk měl otevřít a říct si no páni tak já mám problém s nonverbální komunikacíi,to mě nikdy nenapadlo. NÁZEV JE NAPROSTO ZAVÁDĚJÍCÍ.

Existuje mnoho 200 stránkových knih, které jsem měla sto chutí znechuceně odložit a musela jsem se neuvěřitelně přemáhat, abych se dobrala konce. Ale 800 stránek Jarmarku marnosti mi uteklo jako nic. Je to výborný historický román, a přestože vás většina upoutávek a recenzí bude děsit přízvisky
jako sonda do anglické společnosti 19. století, nijak zvlášť historický není ( viz. kapitoly s bitvou u Waterloo), je to příjemně kriticky realistická záležitost, rozhodně mi sedl stokrát lépe než Thackerayeův současník Dickens. Jedna z mála věcí, které mi trochu vadily byl fakt, že postavy se prakticky nijak nerozvíjejí, snad s výjimkou Dobbina, který byl popravdě také mojí nejoblíbenější postavou, zvlášť díky tomu vnitřnímu monologu na posledních stránkách, Ich habe gelebt und geliebt. Mimochodem podle mě se film knižní předloze naprosto nemůže rovnat.

6 18.09.2015