Rithuriel
komentáře u knih
Stalinovy krávy
Sofi Oksanen
Setkala jsem se s spoustou knih různých žánrů, dechberoucími fantasy, které člověka pohltily, ovšem četly se pomalu, nebo autobiografiemi, jež člověk spolkl během cesty autem, ale po literární stránce neměly takovou hodnotu. Tato knížka mě překvapila, vzala si z obou uvedených příkladů všechno, a ještě mi nabídla možnost subjektivního vcítění se.
Zpočátku jsem musela být dostatečně čilá na to, abych udržela krok s neustálým přeskakováním, jak v čase, tak v motivech (mimochodem naprosto geniální v kombinaci s krátkými kapitolami), ale čím víc jsem se do knihy začítala, tím méně se mi chtělo ji večer odkládat a působila na mne lépe, než silné kafe. :) Byl to jeden z těch pokusů přečíst knihu, o které jsem maximálně znala obsah, ale neslyšela názor nikoho, kdo by ji četl, a bylo to poprvé, kdy jsem musela vrtět hlavou v nevíře, že ji kolem mne nikdo nezná. Kdokoli, kdo se setkal s kteroukoli problematikou, jež se v knize objevila, musel být přímo uhranut, a zbytek knihy jej tak nějak automaticky vtáhl. Naturalistické, silné, a přestože nemám chuť ji ihned obrátit na první stránku a číst od znova, jsem si jistá, že mi v mysli ulpí ještě hodně dlouho a přátelé se poslouchání mých dojmů ještě nějakou dobu nezbaví. :)
A k tomu, tohle má být prvotina? Klobouk dolů! Zajisté se brzo v mých přečtených objeví i další knihy od autorky.
Za mě 95%
