Podravka komentáře u knih
Zásadním problémem při četbě této knihy byl nejspíše fakt, že jsem předtím několikrát viděl stejnojmenný film od Sidneyho Lumeta. Jako čtenář jsem se pak neubránil neustálému srovnávání filmu a knižní předlohy. Bohužel pro knihu je Lumetův snímek jedním z příkladů, který mnohonásobně převyšuje kvality literární předlohy. Ray Rigby nenapsal špatný román. Jen z něj nejde tolik cítit autentičnost utrpení, kterou hlavní protagonista pociťoval při souboji jedince a vězeňské a autoritativní mašinérie. Tak třeba někdy příště.
Takový ten etalon knihy, co ji rád čte její autor po kavárnách a vnitřně se dojímá nad sebou a svým uměleckým výplodem. Je to špatné, nedá se to skoro číst. Nuda.
Ladislav Klíma měl, krom jiného, jednu vynikající literární vlastnost. A tou je geniální schopnost napsat text, který na jednu stranu působí jako naprostá filozofická a moralizující manýra, která však působí aktuálněji, než většina knih, jež byly doposud napsány. Lidská tragikomedie není žádné světové drama, ale přesto, i přes výše zmíněné atributy, se jedná o tepající satiru, kterou lze aplikovat na téměř cokoliv v dnešní společnosti.
K magickému realismu mám dosti ambivalentní přístup. Buď mě kniha svojí imaginací naprosto pohltí a fascinuje anebo je zde druhý a zcela opačný případ. Tím je román Ztracené kroky. Nevadí mí hůře přístupné knihy, které si musí čtenáře získat a očekávají od něj určitou míru pochopení a snad i intelektu. Mám je naopak velmi rád. Ale tohle mi opravdu nesedlo. Alejo Carpentier vtiskl do knihy svůj vlastní život a je to patrné zejména v jeho zálibě v hudbě a architektuře. Ta neustálá deskripce, kdy dokáže na několik stranách popisovat jakou bílou barvou je natřený dům, je šílená. A tohle se v různých variacích táhne celým vyprávěním. Pokud to v nás mělo zintenzivnit představivost o prostředí Jižní Ameriky, tak se to minulo účinkem. Má to spíše retardační charakter, než aby to děj rozpohybovalo a uvedlo do kontextu času a místa. Je to škoda, jelikož námět intelektuála, jenž strádá v běžném životě a hledá vykoupení a nový smysl existence v prostředí pralesních indiánů, je povedený. Nicméně pro mě dopadlo zpracování výše zmíněného motivu k uzoufání nudně a nepřineslo mi žádné literární ani myšlenkové obohacení.